Divácký vrchol festivalu Alternativa Brno 2005 |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
[KD Rubín] Diváckým vrcholem festivalu Alternativa Brno 2005 budou dvě velké tančírny v kulturním domě Rubín v Brně-Žabovřeskách. V pátek 9.12. od 19.30 hodin zde vystoupí pubrockový Neočekávaný dýchánek (veselá hudba z Prahy) a po něm "etnočardášová alternativa" Torn" class=menu> http://www.tornadolue.cz'>Tornádo Lue (Slovensko). O den později, v sobotu 10.12. na stejném místě a ve stejný čas, zde zahraje funkjazzová naděje Baklažán spolu s legendárním rakouským powerjazzovým triem Tres Hombres. V případě Tres Hombres jde o reunion původní sestavy s charismatickým saxofonistou Haraldem Kräuterem v čele.
![]() pá 9.12. 19.30, Brno, KD Rubín Neočekávaný dýchánek (CZ - etno) + Tornádo Lue (Slovensko - alternativa)
NEOČEKÁVANÝ DÝCHÁNEK - Úderná směsice klezmeru, balkánských dechovek, poguesovské živelnosti a punku, tedy muzikantských záležitostí, majících stejné východisko: tančící hospodu či dav pod pódiem bezprostředně se bavících lidí. Neodolatelně a muzikantsky suverénně rozhoupaný Dýchánek šlechtí i hudební odlehčenost pracující s kouzelnými aranžérskými fígly: švitořivými i rockově nabroušenými. Brány do Evropy má už Dýchánek dávno dokořán.
TORN" class=menu> http://www.tornadolue.cz'>TORNÁDO LUE (Slovensko) - Bratislavská formace patří k nejlépe hodnoceným slovenským kapelám a bez váhání ji můžeme označit přídomkem "kultovní". Nezaměnitelné kouzlo dodává souboru především nevšední projev zpěvačky a textařky Jany Tóthové. Právě výborné texty, souznící s teskně veselou hudbou, dodávají souboru punc výjimečnosti a jedinečnosti. so 10.12. 2005, 19.30 hod., Brno, KD Rubín Baklažán (CZ - funkjazz) + Tres Hombres (Rakousko - powerjazz) v původní sestavě! BAKLAŽÁN - Baklažán hraje svoje vlastní skladby na pomezí funky a jazzu. Vzhledem k nízkému věku většiny muzikantů přináší neobvykle výživnou porci vyzrálé a především dobře proaaranžované muziky. TRES HOMBRES - Muzika rakouského tria Tres Hombres je založena na masivním zvuku velmi dobře sehrané rytmické sekce, hrající téměř rockový či funkový základ. Basa a bicí podporují saxofon navrátivšího se "ztraceného syna", frontmana, velkého šoumena, entertainera a teď dokonce i zpěváka Haralda Kräutera, jehož sólová hra se pohybuje od jemně melodických přediv, přes dadaisticky expresivní polohy až po klasickou jazzovou "zvukomalbu". Předností kapely, která se po několikaletých experimentech s klávesovými nástroji pokorně vrátila k původní (a nejúspěšnější) sestavě saxofonového tria, i nadále zůstává až zběsile prožívané živé hraní. Jazz, krev, pot a slzy...
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||




