Divácký vrchol festivalu Alternativa Brno 2005

Levné dárky, best dárky

Diváckým vrcholem festivalu Alternativa Brno 2005 budou dvě velké tančírny v kulturním domě Rubín v Brně-Žabovřeskách. V pátek 9.12. od 19.30 hodin zde vystoupí pubrockový Neočekávaný dýchánek (veselá hudba z Prahy) a po něm „etnočardášová alternativa“ Tornádo Lue (Slovensko). O den později, v sobotu 10.12. na stejném místě a ve stejný čas, zde zahraje funkjazzová naděje Baklažán spolu s legendárním rakouským powerjazzovým triem Tres Hombres. V případě Tres Hombres jde o reunion původní sestavy s charismatickým saxofonistou Haraldem Kräuterem v čele.


pá 9.12. 19.30, Brno, KD Rubín
Neočekávaný dýchánek (CZ – etno)
+
Tornádo Lue (Slovensko – alternativa)

NEOČEKÁVANÝ DÝCHÁNEK – Úderná směsice klezmeru, balkánských dechovek, poguesovské živelnosti a punku, tedy muzikantských záležitostí, majících stejné východisko: tančící hospodu či dav pod pódiem bezprostředně se bavících lidí. Neodolatelně a muzikantsky suverénně rozhoupaný Dýchánek šlechtí i hudební odlehčenost pracující s kouzelnými aranžérskými fígly: švitořivými i rockově nabroušenými. Brány do Evropy má už Dýchánek dávno dokořán.

TORNÁDO LUE (Slovensko) – Bratislavská formace patří k nejlépe hodnoceným slovenským kapelám a bez váhání ji můžeme označit přídomkem „kultovní“. Nezaměnitelné kouzlo dodává souboru především nevšední projev zpěvačky a textařky Jany Tóthové. Právě výborné texty, souznící s teskně veselou hudbou, dodávají souboru punc výjimečnosti a jedinečnosti.


so 10.12. 2005, 19.30 hod., Brno, KD Rubín
Baklažán (CZ – funkjazz)
+
Tres Hombres (Rakousko – powerjazz) v původní sestavě!

BAKLAŽÁN – Baklažán hraje svoje vlastní skladby na pomezí funky a jazzu. Vzhledem k nízkému věku většiny muzikantů přináší neobvykle výživnou porci vyzrálé a především dobře proaaranžované muziky.

TRES HOMBRES – Muzika rakouského tria Tres Hombres je založena na masivním zvuku velmi dobře sehrané rytmické sekce, hrající téměř rockový či funkový základ. Basa a bicí podporují saxofon navrátivšího se „ztraceného syna“, frontmana, velkého šoumena, entertainera a teď dokonce i zpěváka Haralda Kräutera, jehož sólová hra se pohybuje od jemně melodických přediv, přes dadaisticky expresivní polohy až po klasickou jazzovou „zvukomalbu“. Předností kapely, která se po několikaletých experimentech s klávesovými nástroji pokorně vrátila k původní (a nejúspěšnější) sestavě saxofonového tria, i nadále zůstává až zběsile prožívané živé hraní. Jazz, krev, pot a slzy…

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.