Exkluzivně: Lesní zvěř v Mexiku

V podstatě náhodou jsme narazili na festival Eurojaz a dostali o něm a Mexiku dobré reference, tak jsme oslovili místní českou ambasádu a oni nás, k našemu velkému překvapení, skutečně vybrali.

Na mexickou scénu jsme si žádný velký názor udělat nemohli. Festivaly, kde jsme hráli, jsou v podstatě cykly koncertů, takže jsme hráli sami. V koutku duše jsem doufal, že bychom mohli natrefit koncert Murkofa, ale ještě před odletem jsem zjistil, že se přestěhoval do Barcelony.

V podstatě žádná očekávání jsme neměli, doufali jsme, že nebudeme hrát pro prázdné kluby a někdo si třeba koupí desku a že se zdraví vrátíme. Takže nebylo těžké to překonat, až na jeden případ bylo na nás celkem plno, místní nás brali, po dvou koncertech už nám žádné desky nezbyly a návrat byl až na jet lag a tu zimu tady ok.

Jak kde. Někdy, když na to člověk nešlape, je to trošku tak, všechno má svoje tempo. Naopak pokud jde o řízení, jsou to blázni. Ale oproti tomu co se říká, jsou Mexičani pracovití, ve městě je pořádek a tak.

Těžko popsat. Mně přišla vynikající. Zajeďte si tam, stojí to za to! Rozhodně drtivá většina věcí, co se tady prodává jako tequilla, mi přijde, že s tím místním alkoholem nemá krom jména moc společného. To je hnus, velebnosti.

Dvě České republiky na 100x100 kilometrech. Je to mumraj, lidi jsou živel. Ale vzhledem k podnebí a geografii je Ciudad Mexico strašně zelené a je tam kvanta parků, což je taková protiváha přecpaných xproudých silnic. Tak jak všude, se i tam teď hodně buduje do výšky, ale vzhledem k té velikosti stačí zajít od téhle globální moderny pár ulic a člověk se vrátí do takového toho očekávaného barvotiskového lidského Mexika, což je fajn.

Foto: Hanka Vojtěchová