Jon Rose na Skleněné louce

Levné dárky, best dárky

Milí přátelé,

jaro brněnské kulturní sezóny se nachyluje ke konci a nabízí se otázka, co se letos v Brně stalo oním velkým kulturním zážitkem; ..zážitkem, z něhož lze čerpat sílu pro další tvorbu a nové odvážné plány. Proběhl festival kejklířů, ohňostroj, Warholova(!) výstava v Moravské galerii – jistě mimořádné události v moravském úvalu.

Pro znalce vážné hudby je zpráva o vystoupení Jona Rose na Skleněné louce poměrně jasná: v době, kdy se soudobá hudba dostala do hned několika slepých uliček zároveň, uváděl nás (soudobé skladatele) na evropských festivalech soudobé hudby v úžas právě australský houslista a skladatel Jon Rose. Nedokázali jsme pochopit, kde se bere tato bravurní energie a smršť nápadů, s níž tento mág současné hudby pracuje..

Sólové housle, jako nástroj kouzel a podivu? Jon Rose naplňuje charisma dokonalé hudební magie, ..je to živoucí důkaz toho, že tajemství zůstává na hudbě stále tím nejvíce přitažlivým faktorem. Rose nám ukázal, jak lze skloubit rafinovaný hudební koncept, na pomezí mystifikace, s mimořádně strhující a virtuosní koncertní podívanou. Roseův nadhled, hloubka – vhled, jeho odvaha i lehkost, s níž na ostří nože kombinuje vážnost s banalitou, vysoké s nízkým, brutální s křehkým; to všechno je příčinou soustavného pocitu údivu a překvapení při jeho kolosálních koncertních vystoupeních.

Člověk jako by měl v souvislosti se soudobou vážnou hudbou v poslední době pocit jakéhosi „prokletí“.. Proč jen je tato hudba tak vzdálená posluchačům a vůbec našim aktuálním životním pocitům? Nebo je snad právě toto jejím vyšším smyslem? (Jak říká Morton Feldman: nezajímá mě umění, které je blízké životu, ale to, které je mu naopak co nejvíce vzdáleno..)

Přesto hledáme raději takové hudební modely, které nějak vybočují z elitářství soudobé hudby

a které ještě raději popírají všechny zavedené představy i předsudky o tom, jak má vlastně

v současnosti taková vážná hudba vypadat. Proto jsme si mimořádně oblíbili amerického skladatele Johna Zorna, – pro jeho schopnost spojit nespojitelné: např. parafrázi Moriconeho nebo pokleslé atmosféry béčkových akčních filmů s nejjemnějším tkanivem témbrových systémů live electronic.. – A jak přesvědčivě tyto velmi nepravděpodobné hudební hybridy fungují!

Pocit podobného zázraku jsme ostatně na vlastní kůži zakusili právě s hudbou australského Jona Rose. Není tak rafinovaný, ani tak mastodontně velkorozpočtový, jako Zorn, o to více je však bezprostřední, úderný a břitký v každém okamžiku. Stále totiž při jeho koncertu pociťujeme nesmírně silný pocit osobního nasazení:

(z toho alespoň kousek a ve zkratce na http://www.youtube.com/watch?v=IhiUgrurEy4 ..je to pouze Roseova návštěva v komerční televizi, tak trochu legrácka, ale mnohé je z této ukázky cítit: Roseův šarm, suverenita, jeho hra na dva smyčce – to je opravdu lahůdka pro fajnšmekry a pozná se z toho i to, na jaké úrovni asi tento člověk zvládá své „nástroje“..)

U Jona Rose mi vždy imponoval pocit hádanky, tajemství, nejistoty: nikdy si u něho nemůžete být jistí, na čem skutečně jste. Je to demiurg a mystifikátor, u něhož každá mystifikace je ale zároveň tou nejintenzívněji žitou realitou. A právě to nejméně pravděpodobné se u Rose stává realitou. Jeho neuvěřitelné výzkumy zaručeně hudebnického rodu Rosenbergů, s jejich téměř špionážními motivy v rámci bývalé komunistické NDR, nás (konceptuální umělce) přiváděly k naprostého úžasu. Podobně těžce se však před dvěma roky věřilo slovenskému muzikologovi a příteli Jona Rose Josefu Cseresovi, že Jon onemocněl smrtelně těžkou nemocí – leukémií. Toto je něco, s čím si člověk přece nezahrává, žádná mystifikace.. ..Jon byl přece před dvěma roky na Skleněné louce, hrál a nedal na sobě nic znát ani při večeři po koncertu; naopak byl uvolněný a klidný, plný sil a naděje. Jon Rose se uzdravil a vrací se. Již přístí sobotu na Skleněné louce ho můžeme živě slyšet (více viz na www.sklenenalouka.cz)! Půjde dokonce o jeho jediné vystoupení v ČR, a to vzápětí poté, co hrál nedávno svým elektrifikovaným smyčcem v Austrálii na nejdelší struny světa (dráty, obklopující rezervace australských domorodců)! Na Moravě, na Skleněné louce, Rose představuje své hudební přátele – německého elektronického hudebního mága Thomase Lehna a Johannese Bauera.

Rozumím tomu, že tento pozdní „chatový“ a „zahradní“ červen není ideálním obdobím pro koncerty soudobé vážné hudby. Nicméně za sebe říkám: mezi idylou sobotního zahradního „barbekjů“ a Rosem bych nikdy neváhal ani na chvíli. A proto – v sobotu 23.6. na Skleněné louce – ve 20 hod. – Jon Rose ve formaci „FUTCH“ – možná jedno z nejvíce zneklidňujících hudebních poselství o tomto světě.

Za Skleněnou louku Zdenek Plachý

Pořad probíhá v rámci projektu „Cyklus jiné hudby“.

Mecenáši Skleněné louky jsou PhDr.Alena Šmídová a Ing. Karel Seidl.

pořady podporují: JV PROJEKT VH s.r.o., ministerstvo kultury ČR, Statutární město Brno, Jihomoravský kraj, Rakouské kulturní fórum, Goethe-Institut, JAMU a Česko-německý fond budoucnosti.

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.