Eurovize byla ohňostroj bezstarostné kabaretní zábavy s technicky nadčasovou kulisou. Nezapamatoval jsem si jediné telefonní číslo. Před soutěží ani po ní. Nebyl jsem sám, kdo rozladěně zíral na spojení bulharsko-tureckých prvků v doprovodu prapodivných taneční kreací.
Zase tak zklamaný jsem, upřímně, nebyl. Evropská nadnárodní vize se blýskla jen fajnovým publikem, v němž se za úsměvů zvedaly severské vlajky. Do toho technařská bulharská lidovka. Všichni to pochopili!
A na takovou scénu vstoupil
Kabát. V hale nadusané národy bývalé Jugoslávie a seveřanů, kteří se snažili lopotně prodat to, co by v Česku v sokolovně bylo úplně v pohodě a na jistotu. Holt doba je zlá. Příště nikam nejezděte. Leda byste měli stříbrné skafandry, repertoár: islámský soul z playbacku… azurově modré klobouky s naší vlaječkou…
Borek Hřebíček, máj 2007
Inzerce
Kino a film