Přestože bylo Divadlo v 7 a půl napadáno pro nepůvodnost, pohřbíváno pro neschopnost, zatracováno pro velkohubost a vysmíváno pro prázdnotu, stále cítí potřebu se vlastním jazykem divadelně vyjadřovat a bezostyšně si dělat věci jaké chce a jak chce pro své diváky, bez ohledu na počet, diváky pozorné a vnímavé. Přestože Divadlo v 7 a půl nepatří do žádné vlivové skupiny (již je to více než jasné), nepřiléhá k žádné současné brněnské umělecké frakci (to bylo jasné už dávno), nedruží se, nemá v oblibě bombastické rauty a večírky, nevytyčuje směry a plány, nevyvěšuje fangle, tak stále navzdory těžko představitelnému nedostatku a zdánlivě nahodile, zato zarputile a bez skrupulí, připravuje další a další divadelní představení. Nikdo, zdá se, se nebojí a když, nedává to znát, posměch a pivní kecy neposlouchá a když, tak se je snaží neslyšet a drze stále dokola vystupuje před publikum z vlastním uměleckým názorem, kličkujíc v dešti tragačů, čertů a žab. Odvážnému štěstí přeje, říká se. Nutno ovšem dodat, že v lese příšerných reziduálních strašidel i ti nejodvážnější s pouhou statečností prostě neobstojí, obzvláště, když strašidla oplývají kouzly, intenzitou a bravurou někde mezi Karlem Marxem a čarodějem Merlinem a hrdina mává jen březovým sčagélem. Zkrátka, v Praze se vrchnost slitovala a podělila svoje profilové neziskové, nezřizované, kulturní podniky „vánočním“ darem, aby: „bylo na jejich provoz a přežily“, tak v Brně, kde je svého druhu Divadlo v 7 a půl snad jen jedno, se přes prosebné tvář a břicho odírající plazení nestalo vůbec nic, s výjimkou potutelného, mírně škodolibého úsměvu na rtech klientů zřizovaných klientel. Nešť.
Růžičkova adaptace Felliniho Cabiriiných nocí v režii Muly pod jednoslovným názvem Cabiira proběhne jevištěm Divadla v 7 a půl 7.12.2005 v 19.30 (jak jinak) v podivně nesoučasném duchu. Nejenom, že hlavní hrdinka v podání Bárbry Milotové na rozdíl od G.Masinové oplývá jistým defektem, či předností, ale především se celá scénická podoba vrací k počátkům vyjadřování Divadla v 7 a půl, kdy rekvizita a scéna utupovaly do pozadí v zájmu věcí osobně podstatnějších a pro herce přitažlivějších..tedy samotného, čistého, na kost ohlodaného jevištního bytí bez pathosu, s lehkým nadhledem, úsměvností nad sebou samým, v prostorové nicotě, nerušící, neprudící a neotravující komedianta nutnými soupisy rekvizit, seznamem arrange a přiblble návodným popisem vchodů a východů.
Prostinký příběh oderotizované, odstrkované, tupené , škaredé šlapky úporně se pachtící za pomíjivým, nedosažitelným, a přece tak jednoduchým a blizounkým štěstím nápadně připomíná marný boj Divadla v 7 a půl o místo na brněnském divadelním slunci v ukrutné spleti nadutých, zlých a nebezpečných pasáků, proradných účetních, zamindrákovaných, konkurenčních, křiklavě zmalovaných kurev a rádoby příznivců či kamarádů. Cabiria je personifikované, živoucí Divadlo v 7 a půl, nepokořené a nepokořitelné, přesto mnohdy tak úpící ranami pod pás, do obličeje, kopáno do zadku a za všeobecného řehotu zlomyslného publika vstávající s xichtem plným pilin z podlahy šapitó. Cabiria je naděje a úsměv, něha a smysl... Cabiria je vše to dobré co v nás ještě zůstalo a co jsme v sobě dokázali najít.
Divadlo v 7 a půl.
M.T.Růžička
Cabiria
…Prachy jsou jako bolesti…Drží se toho, kdo je má…
adaptace oscarového filmu Federica Felliniho
scénář: Federico Fellini, Mula, režie: Mula, dramaturgie: Simona Polanská, hudba: výběr,
světla a zvuk: Bob Racek
osoby a obsazení:
Cabiria - Bára Milotová
Jessy, Matylda, Atomová bomba - Světlana Kašpárková
Wanda: Simona Polanská
Účetní, Amleto, Bruno, Giorgiano - Martin Siničák
Herec, Scintillone, mnich, Giorgio - Jan Grundman
Kouzelník, vrátný, Chromý, Aldo, Pán, Bratr Jan - Sergej Sanža
Premiéra 7. prosince 2005 v 19.30
I. repríza: 9. prosince 2005 v 19.30
II. repríza 20. prosince 2005 v 19.30
Fellini choval k postavě Cabirie dojemně soucitný, téměř protektorský vztah, s vůlí uchránit ji před nemilosrdnou lhostejností světa a očistit její pošpiněné, degradované ženství. Vložil do ní své nejsubtilnější citové polohy, které sahaly až k hranici sentimentálního, slzavého pohnutí, do něhož skryl tíhu svědomí mužského rodu.
Podle něj je Cabiria obdařena vírou v něco, "co je výrazem neodolatelné a prozřetelné síly sídlící v našem nitru. Síly neurčité, přerývané, přitom však pevné, se zoufalou touhou po dobru."
"Cabiria je veliká postava, stojící na samém rozhraní vulgárnosti a krásy: je bezbranná, ale současně stále vítězí nad silnějšími, kteří ji obklopují, má svou vlastní urozenost, vystavěnou z pýchy a důstojnosti, která zůstává nedotčena i v těch nejtěžších chvílích."
Zdroj: S. Přádná: Čtyřikrát dva (Fellini-Masiniová) /
Inzerce
Kino a film