Kdopak by se bál?

Levné dárky, best dárky

„Kde je hranice mezi reálnou přítomností a vysněným, nedosažitelným, utopií? Kam se nám ukládá či schovává to nikdy neprožité, nikdy nevyřčené, přesto téměř hmatatelné? K jaké budoucnosti nás posouvá naše vlastní minulost? Nejsou právě tyto faktory emocionálními hybateli našich všedních i nevšedních životů?
Několikaleté manželství Marty a Jiřího je na první pohled jako každé druhé manželství – vyžilé. Po příchodu návštěvy do jejich domu se stáváme svědky hry, které však nejsme schopni porozumět – je tu ale vůbec někdo takový? Citová labilita, společenský neúspěch, touha po postavení, dokázat sobě a jiným, předstírání před sebou, před druhými. Na jevišti se setkávají dva manželské světy – naivní a přehnaně romantizovaný a tvrdý, brutální, citový chlad. Oba se však navzájem střetávají, doplňují a provokují. Mužský svět pokořuje ten ženský a naopak.“

Taylorová s Burtonem tančí v Hadi a Na Prádle

(Brno, Praha) Druhý květnový den se uskuteční v brněnském Hadivadle světová premiéra taneční adaptace slavného amerického filmu a divadelní hry Edwarda Albeeho – Kdo se bojí Virginie Woolfové? Česlo-německý projekt v produkci „multiuměleckého“ sdružení ProART má na svědomí český tanečník, choreograf a režisér Martin Dvořák, působící již řadu let na zahraničních scénách. Volně tak navazuje na úspěšné jevištní zpracování povídky Josepha Hellera – Já už tě nemám rád, premiérované právě před rokem ve stejném divadle.

Ačkoli se jedná v podstatě o konverzační hru o sto padesáti stranách, Dvořák ji seškrtal a upravil pro tanečníky zhruba na desetinu tak, že zbývající text je nositelem děje a tanec, často vlastně jen pohyb, odráží pocity a vnitřní stavy aktérů. Jde o pevné propojení pohybu se slovem, jež v mnoha situacích podtrhává zároveň i hudba. Jejím autorem je německý jazzman Thomas Putensen, který stejně jako před rokem na 3 premiérových představeních zahraje live se svou tříčlennou kapelou v sestavě – piano, saxofon, bicí. Putensen se s Dvořákem setkali při spolupráci v německém Greifswaldu v open-air projektu Labutí jezero – rockový balet, kde Putensen vytvořil novou hudbu vzdáleně připomínající Čajkovského verzi a Dvořák ztvárnil poněkud skandální postavu Černé a Bíle labutě. Pro oba byl velkolepý úspěch důvodem ve spolupráci pokračovat. Putensenovo CD Brief 1 se stalo základem pro představení podle Hellerovy povídky, Brief 2 pak předlohou pro Albeeho taneční drama.

Obsazení tanečně-hereckých rolí zůstává stejné jako před rokem – v roli Marty (Taylorové) se představí zkušená tanečnice české nezávislé scény Alena Pajasová, v roli Jiřího (Burtona) se představí Dvořák sám – momentálně sólista Landestheater Innsbruck. Jejich partnery budou manželé Kolářovi, Petr – sólista Státní Opery Praha a Pražského Komorního Baletu, a Lenka – rovněž bývalá opora PKB, nyní nezávislá tanečnice a maminka na plný úvazek.

Dvořák je tipem choreografa vycházející z daných možností a schopností interpreta, vede ho, ale zároveň vyzývá překročit vlastní hranice. Nutí tanečníky mluvit, herce zpívat a zpěváky tančit. „Dnes už se divadelní svět nesmí spokojit s jednostranně zaměřeným tipem umělce, jde o to být všestrannou osobností nesoucí vlastní kůži na trh, tento druh performerství je venku častý, ale u nás je to stále bída.“ O úspěchu jeho umělecky progresivní cesty svědčí naposledy i innsbrucké představení Straussovy opery Salome. V jeho vlastní choreografii hlavní hrdinka tančí a on sám jako postava Oscara Wilda v režii operní hvězdy Brigitte Fassbaender dějem provází a vytváří osudy postav. „Tento způsob práce je pro mě největším dobrodružstvím, nutí nás hledat a objevovat v nás samotných, nespokojit se se zajetými a fungujícími postupy. Každá vyhrocená a nestandardní situace posouvá divadelní kus dopředu a interpreta blíže k postavě i k němu samému.“

Zda je tato cesta správná a dokáže diváka strhnout a oslovit, se můžete přijít přesvědčit v pěti premiérových představeních 2. a 3. května v 19:30 v brněnském Hadivadle a 4., 5., 6. května od 19:30 v pražském divadle Na Prádle. Info – www.proart-festival.cz

Kdopak by se bál?

Taneční adaptace divadelní hry Edwarda Albeeho. Pohyb, slovo, jazzová hudba v domě plném prázdných lahví, lží a cizích lidí.

  • Premiéra: 2. května 2006 19:30 h Hadivadlo – Brno

  • Reprízy:
    3. května 2006 19:30 h Hadivadlo – Brno, 4., 5., 6. května 2006 19:30 h Divadlo Na Prádle – Praha
  • Režie a choreografie: Martin Dvořák
  • Tančí a hrají: Company ProART – Alena Pajasová, Martin Dvořák, Lenka a Petr Kolářovi
  • Hudba: Thomas Putensen
  • Hraje: Thomas Putensen Band (Německo)
  • Produkce: ProART o.s.

Smíšená čtyřhra dvou manželských párů, jež unikají před sebou samotnými a všedním stereotypním životem do světa fantazie, snů, opilosti a citových hrátek, v kterých obšťastňují a zraňují sebe i druhé.

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.