Toole napsal za svůj život dvě knihy - v šestnácti Neonovou bibli a později, když se nechal naverbovat do armády jako učitel angličtiny, začal na základně v Puerto Ricu psát Spolčení hlupců. Všichni nakladatelé jej odmítli. Z nakladatelství Simon & Schuster mu například napsali: „Musíte se snažit říct něco, co má opravdový smysl, ne jen lovit situace a charaktery, protože jsou kouzelné...“
Právě tyto „kouzelné“ situace a charaktery způsobily, že se Spolčení hlupců stalo jednou z nejúspěšnějších knih a dostalo mnoho ocenění, včetně Pullizerovy ceny. Toole se toho nedožil, po neuspěchu u nakladatelů se poslední tři rokysvého života uzavřel ještě víc do sebe, snažil se konečně uniknout vlivu své matky... Byly to ovšem tři smutné roky alkoholika, začala jej pronásledovat i duševní choroba, měl první homosexuální styk, přestože razantně odmítal homosexualitu, i jeho vztahy se ženami byly více méně pouze platonické.
Jednou tedy zaparkoval na opuštěné silnici, k výfuku připojil hadici, její druhý konec dal do okýnka, posadil se na přední sedadlo a čekal...
Osm let po jeho smrti se Toolově neodbytné matce podařilo špatně čitelný rukopis (který vždy nosila společně s malou fotografií svého syna a krucifixem) vnutit po několika týdnech pronásledování profesoru na neworleánské univerzitě Walkeru Percymu. A zrodila se senzace.
Premiéra Spolčení - jazzové opery pro činoherce je 9. února 2006
Inzerce
Kino a film