Gejša a samuraj. Půvab nebo udatnost?

Levné dárky, best dárky
  • Nová a nevšední výstava Gejša a samuraj, připravená pro nadcházející letní sezonu, měla svoji premiéru na podzim roku 2010 v Praze ve výstavních sálech Náprstkova muzea. Výstava nás v Praze velice nadchla, a proto jsme se rozhodli pro její reprízu v Brně. Atmosféru starého Japonska navozuje na 780 předmětů z bohatých sbírek Náprstkova muzea. Tato sbírka japonského umění, uměleckého řemesla a etnografického materiálu je největší ucelenou sbírkou celého Náprstkova muzea a v současné době obsahuje přes 22 000 kusů sbírkových předmětů.

    Výstava se koná od 7. 6. do 28. 10. 2012 v západním křídle hradu Špilberku.

    Kurátorka výstavy: Jana Svobodová

    Autorce výstavy Alici Kraemerové se podařilo návštěvníkům představit zajímavou formou fenomén gejš a samurajů (slova přešla do české slovní zásoby i s českým pravopisem), který pro nás dodnes navozuje atmosféru starého Japonska. Zatímco samurajové, jejichž meče, mečové záštity a další výstroj už dnes opravdu existují jenom v muzejních sbírkách, v historických filmech nebo televizních seriálech, gejši, byť v redukovaném počtu, stále zůstávají součástí i dnešního moderního japonského životního stylu. Samurajové měli velmi podstatný vliv na japonskou společnost a kulturu po dlouhé období téměř 700 let (1185–1868). Byli to válečníci dvou extrémů. Na jedné straně bylo jejich prací zabíjet, na druhé straně byli vycvičeni, aby obdivovali krásu básní, květů i myšlenek. Samurajovou nejdůležitější zbraní a také jakýmsi odznakem byl meč. Symbolizoval jeho duši, čest, oddanost, poslušnost a ochotu k boji. Meč byl uctíván jako posvátný předmět. Samurajové byli věrni svému pánovi, své rodině a kultu bušidó. Byli připraveni zemřít ať už v bitvě nebo i vlastní rukou, rituální sebevraždou, pokud bylo potřeba. Slovo samuraj je odvozeno od japonského slovesa samurau nebo saburau, které znamená sloužit. Japonský výraz zní buši. Hlavní příčinou vzniku této vojenské třídy bylo vlastně špatné fungování císařského dvora v Kjótu, který zanedbával obranu v provinciích. Proto se ve vzdálenějších provinciích začaly vytvářet tzv. bušidan neboli vojenské oddíly, aby bránily majetek svých pánů. Skupiny sestávaly z vojáků příbuzensky propojených, vůdci najímali mladíky ze známých nebo spřátelených rodin. V japonské společnosti jsou dodnes patrné stopy bušidó v některých rysech chování a v názorech, případně v systému fungování obchodních firem.

    Náprstkovo muzeum má ve své sbírce unikátní ukázky japonského mečířství a mečových ozdob. Na výstavě se setkáme s ukázkami těch nejslavnějších signovaných čepelí, které byly restaurovány v roce 2009 a které pocházejí z dílen mistrů mečířů, jako byli Tama Mijajuki, Izumi no kami Kanemicu či Bišú Osafune Tadamicu. Dále je vystavena zbroj, vojenské klobouky, koňská sedla, boty i třmeny. Velká pozornost je věnována výjimečné sbírce mečových záštit nazývaných cuba, která byla jako celek v Čechách poprvé vystavena až na pražské výstavě v roce 2010. Tato unikátní kolekce mapuje rozličné školy, které se věnovaly výzdobě záštit.

    Na rozdíl od samurajů začaly gejši bavit pánskou společnost teprve v polovině 18. století, přesto fenomén gejša dosáhl v zahraničí stejné popularity jako samuraj. Gejši svým způsobem určovaly styl společnosti. Oblékaly se podle poslední módy, byly vzdělané v různých druzích umění, a protože jejich klienty často bývali hodnostáři politického a veřejného života, uměly konverzovat i na tato témata a znaly mnoho z politického zákulisí. Každá gejša přísluší k tzv. domu nebo čajovně, která je hierarchicky uspořádaná. Dům vede „matka“ a gejši jsou si sestrami. Starší sestra je pak spíše učitelkou své mladší kolegyně a zároveň její přítelkyní a rádkyní.

    Svébytný život gejš je na výstavě představen předměty pro ozdobu i pro denní potřebu, jako jsou čajové a jídelní soupravy, ale i soupravy kuřácké. Kolekce ozdob do vlasů představuje bambusové, slonovinové i dřevěné jehlice a dřevěné lakované hřebínky zdobené různými motivy. K udržení složitého účesu se pro spaní používaly podhlavníky, jejichž konstrukce byla ze dřeva a na podstavci byl připevněn měkký textilní polštářek válcovitého tvaru. Oděvem gejši bylo hedvábné kimono, jehož součástí byl pás obi. Kimona bývají většinou hedvábná s tkanými, vyšívanými nebo malovanými vzory. To vše je doplněno ukázkami dřeváků a sandálů, vějířů, slunečníků či deštníků, zhotovovaných z bambusových štěpin.

    Profese gejši se často zaměňuje s profesí prostitutky. Ale hlavním úkolem gejš bylo naplňovat určité romantické představy samurajů, bavit společnost duchaplnou konverzací, zpěvem a tancem a pečovat o pohodlí návštěvníků čajoven zábavních čtvrtí.

    Pohled do světa samurajů a gejš návštěvníkům přiblíží také výběr z obsáhlé kolekce japonské grafiky, která čítá v Náprstkově muzeu přes sedm tisíc exponátů. Vybraná kolekce typických barevných dřevořezů, včetně tzv. ósackých, doplněná závěsnými obrazy (kakemono) je zaměřena na ukázky prací, které vznikly v průběhu 19. století.

    K výstavě je vydán dvojjazyčný (Č/A) katalog autorky Alice Kraemerové, Gejša a samuraj. Národní muzeum 2010.

  • Doprovodné programy k výstavě:

    Komentované prohlídky s pracovními listy lze kombinovat s výtvarnou dílnou zaměřenou na japonské umění.

    Pro všechny věkové kategorie. Délka trvání cca 45 – 90 min.

    S gejšou a samurajem se nebudeme nudit ani o prázdninách! Prázdninové dílny pro děti, rodiče, prarodiče i příměstské tábory.

    Informace a objednávky: Eva Picmausová

    Michaela Budíková

    Foto: archiv Muzea města Brna

  • You may also like...

    Napsat komentář

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

    Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.