Simona Peková – Ikona vnitřních analogií

Levné dárky, best dárky

Brněnská celebrita, filmová a divadelní herečka, v současné době členka Divadla Husa na provázku. Narozena v Třebíči, vystudovala klasické gymnázium, po té přijata na Janáčkovu akademii muzických umění, obor činoherní herectví. Miluje lidské příběhy, přátelství staví nade vše, nesnáší uniformovanost, je součástí brněnské bohémy a považuje své vědomí za otevřené.

„Že vše se neděje podle našich představ, ale podle událostí, kterými nás osud dává v šanc.“

Ikona vnitřních analogií – co se pod tímto pojmem nachází?

Dojemná a bytostná spoluúčast na něčem nepřenositelném – zdroj lidství. Přesvědčení – český jazyk a jeho kulturnost povede kroky budoucích generací k dávnému snu o národní kultuře a etice. Představa celebrity – vědomé propojení se s archetypem lidské hodnoty v podobě lidí jako byli Jan Masaryk, Karel Čapek, ale i Hugo Haas či Adina Mandlová. V žádném případě – nespojit celebritu s účastníkem reality show či moderátorem zpráv o počasí. Intelekt umění – projevené nastavení zrcadla současné představě celebrit a ikon, jenž nám jsou servirovány. Realizace vlastních vnitřních analogií – rozkódování vysílaných schématů.

Tato žena, herečka, autorka, má na svém kontě natočených více jak deset filmů např. Vladimír Michálek – Zapomenuté světlo, Oscar Reif – Postel, Věra Chytilová – Kurva hoši ad. V současné době je spjata výsostně s pojmem nového filmového kultu pod režijní taktovkou Vladimíra Morávka, ve filmech Nuda v Brně, ale i v současném premiérovaném Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště ztvárňuje herecky postavy, v nichž se odráží její naturel. Je známé, ikdyž se o tom moc nepíše, že ona sama mnohdy přímo režisérovi pod ruku a jeho scénáristovi své postavy jaksi diktuje. Co je to?, co tedy Simona Peková dělá? Jaká je její imaginace? Jde o jakousi vnitřní projevenou moc – umění říkat věci tak jak jsou. Simona je schopna konečně v 21. století používat otevřený dialog, tzn. “nemá skurpule“. Tak jako Bolka Polívku považuje za svého Guru, tak V. Morávka považuje za moudrého vůdce a ona sama se pro mne jeví ikonou. Ikona je výrazem složitějšího stavu, než jenom mé potřeby adorovat tuto výsostnou umělkyni. Jde o poznání moudrého učitele, žáka, témat, které s touto vzácnou osobností můžete probýrat do druhého dne a pořád budete mít pocit, že ona je žije a vy se na to vše teprve musíte připravit. Mapování dějů jako vědomého procesu transformace ji dovedlo k výsostné profesi, za což neustále považuje herectví. Hovoří zaníceně o procesu odlidštění, v němž je více než nutné pomoci lidem ponořit se do nového procesu – vyšší citovosti, schopnosti prožitku emocionality. Emoce se však díky herectví neprojevují jako negativní jev, kterým si krájíme vlastní život, nýbrž naopak se stávají kýženým bohatsvím, jenž vede k osobnímu probuzení a růstu projevené kulturnosti. Spojené nádoby – na jedné straně duch, s čímž spojuje kult četby od ruských klasiků na západ, na druhé životní politika jako komunikační syndrom – uvědomnění si pozice mezi nejvyššími, kdy již necítíte rozdíl mezi nimi a sebou samým. Hovořit s ukrajinským dělníkem je na úrovni dialogu s kterýmko-li politikem současnosti. Simona staví lidské poznání do vyšších norem, než je používání moci a příležitosti jako východiska k mému zařazení ve společnosti. Její vnímání má opravdu otevřené hranice, za což považuji i její kult kouření marihuany ( “Simonka Š –Peková“ ), kterému holduje, neboť se mi v současnosti stále více jeví, že pro tak vzdělaného člověka se díky látce thc může stávat život i něčím jiným, neprojevené formy, jakési probuzení intuitivně laděných vln jsou přesně to čím pak disponuje. Léčivá síla imaginace a energie, se kterou Simona vstupuje do prostoru mezi nás je opravdu darem, ale i talentem, jenž byl tedy dle mého soudu díky životním cestám na základě této síly potvrzen Simoniným výsostným hereckým výkonem ve filmu Hrubeš a Mareš, jde tu o prožitek vrcholného rázu. Simoniny pravé slzy nad současnou komerční kulturou jsou opravdovou katarzí i při režijnímu záměru v použitém humoru. Ona sama říká : „V dnešní době se mi čím dál tím víc jeví současný trend jako jakýsi diktát, lidé či herecké osobnosti jsou posuzovány podle své pozice, ať už ekonomické, nebo projevené ve spojitosti s jejich obsazováním do rolí, ale za podstanou a fungující živoucí součást takovéhoto člověka já stále pokládám schopnost spoluprožívat, nevydělovat se a nestavět kolem sebe zdi. „A zde jsme si velmi blízko.“ Tak jak to řekl v jednom ze svých projevů Václav Havel, jeho slova o vítězství lásky a pravdy nad lží a nenávistí jsou neustále ironizována a zneužívána jako přežitek, pro mne jsou stále mantrou, výhrou nad hloupostí. Možná je to dáno mojí empatií, vím, že kdybych byla slavná tak jako jsou ti co pak manipulují s obrovským množstvím peněz, ať už za angažování se v reklamě nebo v použití jejich tváří větší módní zahraniční firmě, zkrátka já vím, že bych vždy narozdíl od palestinského vodovodu, nebo podpory nadačních systémů se projevila jako mecenáš umění. Umění a tím teď nemyslím jen to dramatické, které dle mého zažívá své, pro Vás trendové probuzení, jakousi renesanci citů, kdy se ještě stále můžeme nechat hercem v reálném čase vtáhnout do jeho prožitku, uvolnit obruče sevřené emocionality. Divadlo je magie a tento trend může v mnohých znovu osvítit tu část osobnosti, která spala.“

Simona Peková jak jsem ji měla možnost poznat osobně je opravdovou bytostí, člověkem, ženou nadmíru elegantní a její připodobnění k Sharon Stone Brna je více, než analogické. Dobrosružství objevování skrytého obsahu, který se projikuje na povrch někdy totiž nese výrazné rysy profilovaných celebrit, ale pro mne to neznaméná dívat se na televizi, ale zajít do kina na nový český film, jít se podívat do divadla a být překvapen. Můžete ji potkat kdykoliv v Brně na ulici a Ona se s Vámi zasměje svým neuvěřitelným zastřeným hlasem, řekne Vám, že je slyšet jak přichází den a energie povzbuzení do Vás naleje jako šálek kávy. Dnešní osobnosti jsou možná právě těmito nejobyčejnějšími mezi námi. Jejich moudrost je projevená kvalita vnitřních analogií, za jehož výsledek považuji toto dokonalé lidství opravdové herecké osobnosti, která si uvědomuje bolesti i noblesu světa a přitom se nevyděluje z davu.

Psáno pro informacezbrna.cz

Lenka Valerie Valachová

You may also like...

1 Response

  1. Zobalová napsal:

    Máme ji moc rádi , jak v divadle, tak jako člověka!
    Přejeme hodně úspechů a radostí v životě!!!!
    Alena, Eliška, Zdeněk Z. a Zdeněk D.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.