Festival La Película ukáže, jak se španělští filmaři a diváci perou s realitou: satirou, nekorektností, ale i vzpomínáním

Levné dárky, best dárky
  • České distribuční premiéry i archivní perly, politicky nekorektní komedie i psychologická dramata, výpravy do historie, mystický horor, španělský western či atraktivní a především aktuální dokumenty – nadcházející festival La Película již podeváté představí zdejšímu kulturnímu publiku pestrou mozaiku tvůrců, témat a žánrů spjatých se španělskou filmovou produkcí současnosti i minulosti. Festival španělských filmů nabídne na dvě desítky celovečerních snímků. Od 20. do 23. února španělština rozezní sál brněnského kina Scala.

    Slavnostní zahájení bude patřit tuzemské premiéře jednoho z aktuálně divácky neúspěšnějších španělských snímků Čarodějnice ze Zugarramurdi, jenž byl v noci z neděle na pondělí oceněn hned osmi cenami Goya. Receptem na úspěch režiséra Álexe da le Iglesia je groteskní komedie plná politicky nekorektního a černého humoru. Podobné ingredience volil při tvorbě svého posledního filmu Rozkoš v oblacích i uznávaný režisér Pedro Almodóvar. Inspirován žánrem screwball comedy (ztřeštěná komedie) je snímek věrným otiskem španělské populární kultury postfrankistického období v 80. letech.

    Letošní ročník se však ponese nejen v duchu nejnovějších počinů, v rámci speciálního cyklu rovněž připomene snímky držitelů ceny Čestný Goya. Ocenění udělované španělskou Filmovou akademií již téměř třicet let vzdává hold režisérům, hercům a všem profesím spjatým s filmovou produkcí. „Díky výročním cenám Goya jsme nalezli vhodný jednotící prvek pro výběr některých letošních filmů. Festival tak poskytne ojedinělou sondu do španělské filmové tvorby v rozmezí téměř tří dekád a nabídne návštěvníkům unikátní směs snímků, které jinde nemají možnost vidět. Mimochodem jde o poučné srovnání, jak tamní tvůrci a diváci reagují na realitu – před třiceti lety a dnes. Soudím, že aktuálně přibývá ironie, satiry, nekorektnosti, stejně jako ohlédnutí do minulosti,“ říká David Čeněk, dramaturg festivalu La Película. Diváci budou moci zhlédnout filmy s prvky magického realismu či westernu, komedie i horor, kterýžto žánr zejména v posledních letech patří k pilířům španělské kinematografie.

    Společným jmenovatelem letošního ročníku festivalu La Película je tematická rozmanitost. Španělská tvorba je typická nejen svým temperamentem, ale i schopností zpracovat složitá a kontroverzní témata. Režisér Antonio Mercero děj svého posledního snímku Čtvrté patro umístil na traumatologické oddělení dětské nemocnice. Tísnivé téma převedl na filmové plátno s neobyčejnou citlivostí a výsledkem je překvapivě optimistické drama o skupině chlapců, kteří se i přes svůj věk s humorem a neutuchající životní energií vyrovnávají s problémy, jež obtížně zvládají i dospělí.

    Kontroverzní téma si zvolila i populární argentinská režisérka Lucía Puenzo. Ve svém snímku Německý doktor – Wakolda se zaměřila na bolavou část argentinské historie, kdy se po roce 1945 stovky argentinských rodin stávaly komplici nacistických zločinců. Mezi snímky s třaskavou tematikou se beze sporu řadí Hra režiséra Antonia Hense, který autenticky přibližuje současný život v hlavním městě Kuby, Havaně, z pohledu dvou homosexuálních mladíků. Film je založený na skutečných událostech, se kterými se režisér setkal mezi havanskými prostituty při pátrání po novém námětu.

    Mezi další neméně zajímavé a hojně zpracovávané motivy patří i rodinné a mezigenerační vztahy. Na ty se zaměřuje i letošní španělský kandidát na Oscara, psychologické drama Patnáct let a jeden den režisérky Gracie Querejety. Rodina a vztahy jsou hlavním tématem i dalšího z uváděných snímků s příznačným názvem Rodinné návštěvy. Jedná se o velmi intimní komedii, která je tak trochu proustovskou cestou do minulosti.

    Festivalovými diváky tradičně hojně navštěvovaná je dokumentární tvorba, jež bude k programovým magnetům bezesporu patřit i letos. Investigativní dokument Zavraždí mne vypráví překvapivý příběh guatemalského advokáta Rodriga Rosenberga. Video, ve kterém ze své očekávané smrti obvinil prezidenta Álvara Coloma, obletělo doslova celý svět a vyústilo v rozsáhlé protesty po celé Guatemale. Režisérovi se mimo jiné podařilo ukázat, že není radno podléhat jednoduchým vysvětlením a jak málo někdy stačí, aby se dav vydal do ulic svrhnout demokraticky ustavenou vládu. Úplně jiné téma si ve svém celovečerním dokumentárním debutu zvolil León Siminiani. Sleduje mladého, úspěšného režiséra, který se po propuštění z televize rozhodne vydat do Indie a realizovat svůj první film. Mapa reprezentuje typ filmů, které ve Španělsku začínají tvořit nezanedbatelnou část tamní produkce – finančně nenáročné autorské výpovědi postavené na osobních životních zkušenostech.

    Ukázkou katalánské kinematografie je snímek Pohroma odehrávající se na předměstí Barcelony. Film je citlivým obrazem životů několika lidí bojujících s ekonomickým i společenským úpadkem, který je pro současnou dobu typický.

    Uměleckou tvorbu reprezentuje poslední film výrazné postavy autorského španělského filmu Jaimeho Rosalese Snění a ticho, který byl mimo jiné zařazen do programu prestižního festivalu v Cannes v roce 2012. Je založený na přístupu, kdy herci neznají dopředu scénář a nemají k dispozici žádné dialogy. Nezávislou francouzskou produkcí šedesátých a sedmdesátých let se inspiruje film Snílci Jonáse Trueby. Snímaný na 16mm kameru vypráví o touze točit filmy a je nostalgickou vzpomínkou na dobu, která nenávratně mizí pod nánosem digitálních technologií.

    Cyklus Čestný Goya se snaží ukázat především rozmanitost španělské produkce, která si zároveň udržuje žánrovou kontinuitu. Dokonalou ukázkou renesance španělského hororu je počin dvojice režisérů Fernanda Cémara a Davida Alonsa z roku 1997 Paměti padlého anděla s náboženskými prvky a satanistickou tematikou. Čestným Goyou zde byl oceněn herec José López Vázquez, často hrající ve filmech známých režisérů, jakými jsou Carlos Saura, Luis García Berlanga nebo Mario Camus. Právě Mario Camus patří k dalším držitelům čestné ceny a diváci budou moci v rámci programu La Película zhlédnout jeho snímek Hvězdná louka.

    Nejstarším z uváděných snímků je výpravné historické drama Esquilache vyprávějící o španělských občanských nepokojích v 18. století. Méně známou tvář španělské kinematografie reprezentuje příběh s prvky westernu Nedělní světlo. Hlavní roli ve filmu ztvárnil ikonický herec španělského filmu Alfredo Landa, jehož kult byl označován jako tzv. landismo a který je také držitelem Ceny Goya za celoživotní přínos. Dalším oceněným hercem je Manuel Alexandre, známý i z televizních obrazovek, kde ztvárnil Francisca Franca, který se na festivalu představí v psychologickém příběhu ve stylu magického realismu Psí hlava.

    K dalším významným osobnostem současného španělského filmu patří režisér David Trueba. Cyklus představí jeho psychologickou komedii o mezilidských vztazích Vítej doma, ve které se mu zároveň podařilo vytvořit obraz Španělska počátku 21. století.

    Lucie Čunderliková

    Záběr z filmu Čarodějnice ze Zugarramurdi

  • You may also like...

    Napsat komentář

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

    Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.