Lfš: Most přes řeku Teherán

Levné dárky, best dárky

Poslední z letošních mezinárodních velikánů je mezi námi. Abbás Kiarostamí včera uvedl dva ze svých filmů – Cestovatele (1974) a Kde je dům mého přítele? (1987) – a k tomu si ještě našel čas na setkání s novináři. Během tiskové konference patrně nemohla nepadnout nějaká ta otázka a odpověď, týkající se života a tvorby v Íránu: „Musím začít tím, že absolutní svoboda neexistuje. Nikde na světě. Kontrast svobody s nesvobodou tvoří naši práci. Jsme hledači pravdy.“ A o chvíli později navázal: „Nechci, aby si někdo myslel, že ten tlak je jen na umělce, je na všechny. A nejvíc ten ekonomický. Zdá se, že je naším osudem žít pod tlakem. V jakémkoli systému, ve kterém jsme žili, existoval, a museli jsme hledat způsoby, jak z něj ven, nebo jak se s ním naučit žít.“

Sám Kiarostamí je ovšem tvůrcem vskutku mezinárodním. Za hranicemi Íránu vznikly i dva jeho zatím poslední filmy, Věrná kopie (2010) a Like Someone in Love (2012). Ať má totiž svou domovinu sebevíc rád, muži s kinoaparáty v ní nemají právě na růžích ustláno: „Povolení natáčet dostanu, ale může se stát, že začnete točit a pak za půl roku přijde jiná skupina a sebere vám ho. Takže jsem přesunul svou práci jinam, do stabilnějšího prostředí.“

Co ovšem spojuje potemnělé sály celého světa jsou… ano, hádáte správně – diváci, kteří „jsou všude téměř stejní. Dají se rozdělit do dvou skupin: Jedna na filmy kouká jako na zdroj zábavy, druhá v nich hledá něco, co jim obohatí život. Bohužel musím říct, že diváci na celém světě jdou dolů – hledají jen krátkodobé emoce.“ Jenže tady nejsme na celém světě, tady jsme v Hradišti: „Včera jsem byl velmi překvapen a musím festivalu pogratulovat, že pozdě večer bylo v sále, kde se nedalo dýchat, takové množství lidí na filmu starém čtyřicet let. Časy, kdy se festivaly mohly chlubit známými tvářemi, jsou pryč. Dnes festival tvoří diváci. Když nepřijedu já, přijede někdo jiný. Když nepřijede někdo jiný, přijedu já. Ale opravdový kumšt je nalákání stalého, kvalitního diváka.“

Šokantně dvaasedmdesátiletý (při setkání naživo by mu totiž člověk netipoval více než nějakých pětapadesát) autor vbrzku převezme Výroční cenu AČFK. Bude to už jeho plus minus půlmilionté ocenění. Znamenají pro něj takové sošky ještě něco? „Před čtrnácti dny jsem doma uklízel a našel jsem v krabičkách spousty cen, které pro mě vlastně byly novými objevy,“ řekl s šibalským třpytem v brýlích. „Ale byly příčinou toho, proč jsem se vlastně dostal až sem. Dřív mě totiž diváci moc nepodporovali a právě ceny mě tlačily kupředu. Teď, když mám nějakou dostat, přeju si hlavně, aby byla malá a lehká, a dobře se mi vešla do tašky…“

Ale nejen současnými velikány živ je divák, LFŠ si odpradávna stejnou měrou užívá i ty, kteří už mezi námi nejsou. Jako autor výroku „dobrý film může natočit jen všehoschopný maniak.“ David Lean se svou průpovídkou evidentně řídil. Hvězda jeho Letního opojení (1955), Katharine Hepburnová, o něm řekla: „Je to úžasný muž. Kdybychom my všichni ostatní padli mrtví, on vezme kameru a bude točit dál.“ Iva Hejlíčková to pak ve své včerejší přednášce pravila o něco pragmatičtěji: „Neznal slova jako loajalita, oddanost a vděk. Byl naprosto oddaný filmu.“

Jako příklad pak odvyprávěla historku právě z natáčení Letního opojení: „Perfekcionista Lean pořád nebyl spokojený a točil v Benátkách tak dlouho, až mu producent nechal zabavit kamery. Jenže Lean vytáhl vlastní Arriflexku a točil dál. To už zoufalý producent nechal podplatit policii, aby ho nechala vyhostit! Jenže on je přemluvil, že to všechno dělá proto, aby byly Benátky slavné. Takže mu poradili, aby překročil hranice a pak se vrátil…“

Michael Málek pak před večerní projekcí Mostu přes řeku Kwai (1957), který se točil osm měsíců na Srí Lance (zkuste si to představit), mimo jiné přihodil i výmluvný citát jednoho ze členů štábu: „Zatracenej perfekcionista Lean. Dneska natočil třicet vteřin, pak si sednul na zadek a čuměl na ten svůj zatracenej most!“ A vyčuměl si obdiv až za hrob.

A co dál?

ČTVRTEČNÍ ODPOLEDNE

Při půl druhé budete moci spolu s Ivou Hejlíčkovou, Michaelem Málkem a Antonínem Kočím v Redutě 2 pokřtít český překlad zcela zásadní knihy Bezstarostní jezdci, zuřící býci, pojednávající o fascinující a turbulentní éře Nového Hollywoodu. Pokud tak ovšem učiníte, bohužel vám můžeme garantovat, že se vzhledem k mimořádné popularitě sekce Film a živá hudba s velikou pravděpodobností nedostanete na dvojprojekci ručně kolorované verze Cesty na Měsíc (1902) doprovázené muzikou Jana Plíhala a unikátního dokumentu o jeho rekonstrukci (a zároveň o životě Georgese Méliese) Neobyčejná cesta (2011). Hvězda bude totiž ve 14:30 zaručeně praskat ve švech, chudinka malá.

Opět v Redutě 2 uspořádá o půl čtvrté Thomas Inge přednášku na téma nejkontroverznějšího snímku z produkce Walta Disneyho, rasově nekorektní Písně Jihu (1942). Po jejím skončení můžete volným krokem dojít na bok Hvězdy, kde při 17:30 dojde k prvnímu výkopu tradičního fotbalového dvojzápasu, v němž se nejprve utkají týmy organizátorů a hostů, aby pak vítězové získali privilegium začutat si ještě s dámskou částí organizačního týmu. Zatímco loni se této akce zúčastnil Ivan Trojan, letos převezmou štafetu Ondřej Vetchý a režisér Okresního přeboru (filmu i seriálu) Jan Prušinovský. Co víc si přát, takhle v předtuše zahájení Olympijských her?

Tak třeba fotbal i v kině. S výborným, čerstvě posekanou trávou ještě vonícím dokumentem Dva nula (do kin bude péčí AČFK vsítěn na konci října) přijede tvůrčí tým ve složení Pavel Abrahám plus Tomáš Bojar.

Devátá v Espace Dorleans by se pak měla nést ve znamení uctivé důstojnosti, neboť přijde na řadu téma Heydrich – Lidice, doprovázené druhou projekcí Konference ve Wannsee (2001), již tiše věnujme jejímu režisérovi, významnému scenáristovi, režisérovi a na jedno volební období i prezidentovi Americké akademie filmových umění a věd Franku Piersonovi. Tento držitel Oscara za Psí odpoledne (1975) zemřel v pondělí v L. A. ve věku 87 let.

PÁTEK

Zatím kralují zahraniční hosté, ovšem předposlední den letošního ročníku bude do značné míry ve znamení našeho Ondřeje Vetchého (pokud tedy nebude ještě v nemocnici nebo v cele předběžného zadržení po výše zmíněném fotbalu). Nejprve uvede v 11:00 ve Hvězdě Konfidenta (2012), pak v 15:30 v Redutě 2 uspořádá svou masterclass a v pět se ještě (opět ve Hvězdě) zařadí do delegace k novince 7 dní hříchu (2012). Pilná to včelička.

Za nepřítomnou Agnieszku Hollandovou probere v 11:30 v Espace Dorleans české motivy v její rané tvorbě Petr Vlček. Pokud se na tomtéž místě zdržíte o dvě hodiny déle, budete si moci vyslechnout besedu na téma aktuálního stavu ruské kinematografie a kultury, jíž se zúčastní Vasilij Barchatov, Viktorie Gromik, Ivan Gudkov a Ondřej Mrázek.

To stále ještě přítomný István Szabó uspořádá zlatý hřeb svého hradišťského programu – totiž masterclass – o půl šesté v Espace Dorleans. A mezitím se k nám nenápadně přidá jeho krajan Marcell Jankovics, aby ve 20:30 odhalil Redutě 1 svůj mistrovský kousek Tragédie člověka (2011).

Pro 38. LFŠ, Ondřej Vosmík

38. Letní filmová škola Uherské Hradiště / www.lfs.cz
Asociace českých filmových klubů / www.acfk.cz

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.