Člověk ve věku nesvobody

K Šafaříkovi se jako ke svém učiteli hlásil Václav Havel a další osobnosti, překladatel Antonín Přidal jej nazval „osamělým filozofem“. Filozof-samouk Josef Šafařík byl svým vzděláním a původním povoláním technik, ale osobitou cestou samouka se dopracoval k tomu, že jeho první kniha esejů Sedm listů Melinovi, která vyšla v roce 1948, získala cenu v literární soutěži nakladatelství Družstevní práce. Poúnorová situace nedovolila již Šafaříkovi dál publikovat. Jen v letech 1968 a 1969 vydal několik svých dalších prací. Žil v Brně v blízkosti filozofické fakulty, kam ke škodě studentů nesměl nikdy vstoupit, a tak mnozí navštěvovali jeho. Oficiálního uznání se dočkal až po roce 1989.

Pořad Člověk ve věku nesvobody, který připravila brněnská literárně-dramatická redakce, bude uvedeno hned několik unikátních dokumentů, které ještě nebyly nikdy zveřejněny. Rok před jeho smrtí – v roce 1991 – natočila Olga Jeřábková spolu s Antonínem Přidalem několik rozhovorů s Josefem Šafaříkem v jeho bytě a také nezveřejněná korespondence Josefa Šafaříka s dramatikem Josefem Topolem. Dále zazní vzpomínky pamětníků, úryvek z projevu Václava Havla při předávání čestného doktorátu Masarykovy univerzity, v němž se Havel vyznává z obdivu k tomuto zakazovanému brněnskému filozofovi.

V Brně, 7. února 2007

Alena Podlucká, Český rozhlas Brno