Cukr v hlavní roli

Levné dárky, best dárky
  • „Cukr je droga,“ říká režisérka Andrea Culková. Na základě vlastní zkušenosti s těhotenským diabetem natočila dokumentární film Sugar-Blog o tom, jaké důsledky má konzumace cukru na jednotlivce i společnost. Vysvětluje, v čem spočívá jeho nebezpečí v souvislosti se stravováním dětí.

    Co vás přivedlo k tomu, abyste se věnovala cukru jako dokumentaristka?

    Jsem matka tří dětí a když jsem byla těhotná s posledním z nich, začala jsem trpět těhotenskou cukrovkou. Musela jsem ze dne na den přestat konzumovat vše, v čem je rafinovaný cukr. Trpěla jsem abstinenčními příznaky a zjišťovala, jak je těžké s ním skončit a jak obtížné je se mu vyhnout, protože je obsažen téměř ve všem. Například také v uzeninách, konzervované zelenině, ale i v cigaretách (ty jsem tedy v těhotenství nekonzumovala) a politice. Začalo mě zajímat, co za tou obrovskou mocí cukru stojí, a začala jsem zjišťovat, že to rozhodně není nevinně se tvářící prášek rozpouštějící se v čaji nebo kávě, ale mocný finančník a vládce.

    Věnujete se ve svém filmu také výživě dětí a stravování ve školách?

    Ano, mapuji situaci v zemích, kde se instituce včetně škol pokoušejí o boj s cukrem. Sleduji situaci v USA, kde existují „školy bez cukru“, a snažím se tuto aktivitu mapovat v Německu. Ráda bych povzbudila pedagogy i rodiče k podobnému smýšlení i v Čechách. Také jsem sledovala situaci v Dánsku, kde dokonce zavedli daň z cukru, právě vzhledem k jeho negativnímu vlivu na zdraví.

    V čem spatřujete největší nebezpečí potravin obsahujících cukr?

    Cukr je prokazatelně droga. Dokládá to řada studií a i já jsem si to bolestně vyzkoušela sama na sobě a svých dětech. Nezávisle na mě zkouší přestat s cukrovou závislostí spousta lidí, jak dokládají jejich osobní blogy a články. U dětí závislost na rafinovaném cukru naskakuje velmi rychle – čím více ho přijmou, tím více touží po další dávce. Podle doktora Davida Kesslera, bývalého komisaře FDA (Úřad pro kontrolu potravin a léčiv v USA), potravinářský průmysl úmyslně vyrábí potraviny s nadbytkem cukrů, tuků, soli a aditiv ovlivňujících naši psychiku s cílem vybudování závislosti na nich. Zdravotní kondice dětí je s příjmem rafinovaného cukru ohrožena a jeho vliv rozhodně nekončí u zkažených zubů. Ovlivňuje imunitu (funkčnost bílých krvinek je snížena), je narušeno přirozené prostředí střev a jejich funkčnost. Jak dokládá dnes velmi populární teorie, takzvaný second brain (břišní mozek), ovlivňuje i naší náladu a rozhodovací schopnosti. Více než 90 % serotoninu je tvořeno ve střevech. Pokud jsou zamořena (například cukrem), nejsou schopna tuto látku produkovat v dostatečném množství a naše spokojenost a dobrá nálada výrazně klesají.

    Co vás při natáčení nejvíce zaskočilo, překvapilo nebo vyděsilo?

    První bylo zjištění, jak těžké je se cukru vyhnout, jak nás ovládá a my se jím ovládat dobrovolně necháme. Byla jsem překvapená, jak účinně je jeho vlastností využíváno v potravinářském průmyslu k získávání kupujících i při vědomí, jak škodlivé koktejly potravinářské firmy vyrábí. Překvapilo mě i zjištění, že cukr je bez přehánění starší a zkušenější bratr ropy. Nebo znáte jinou komoditu, kvůli níž bylo přemístěno bezmála 20 milionů lidí z kontinentu na kontinent? A určitě mě vyděsilo, jak destruktivní vliv na tělo rafinovaný cukr má, obzvlášť v kontextu obrovského množství, které spotřebováváme.

    Jaké chyby rodiče nejčastěji dělají?

    Mnozí rodiče si stěžují, že jejich děti špatně jedí, a přitom je dopují sladkostmi – tu brumík, troška bonbonů, tyčinka, loupáček, kakaíčko a sladké snídaňové, rádoby zdravé cereálie. Když se podíváte na jídelníček, ani se pak nedivíte, že už na oběd nemají chuť. Když jsem začala cukrový příjem více sledovat, byla jsem šokována, kolik toho běžně děti spořádají bez toho, aby probíhala nějaká zvláštní událost (svátky, narozeniny, Vánoce, Velikonoce, přijela babička apod.). Důvodů k rozdávání cukrátek je dost každý den. Už ve školce mě vyděsilo, kolik rodičů přichází pro své děti s pytlíkem bonbonů, jako odměnou za to, že bez nich ve školce vydržely.

    Na základě osobních pozorování mi přijde, že rodiče, kteří o výchově více přemýšlí a v duchu respektujícího přístupu se snaží vyhnout neefektivnímu střídání trestů a odměn, se k podávání cukrátek uchylují mnohem méně. Sladkosti jsou bohužel běžně přítomny i ve školách a školkách ve formě normálních či „zdravých” bonbonů za odměnu, nebo ve formě sladkého obědu 1–2x týdně. Problémem jsou i školní automaty nabízející převážně sladké potraviny. Mnozí učitelé potvrzují, že po velkých přestávkách, během nichž se žáci nadopují sladkými nápoji a cukrátky, jejich soustředěnost výrazně klesá.

    Co byste na základě získaných zkušeností rodičům doporučila?

    Prostě dětem běžné sladkosti nedávat. Člověk, který nekonzumuje rafinovaný cukr, má mnohem citlivější jazyk a rozezná více chutí a nemusí používat extrémní dochucovadla, aby si jídlo užil. Na tom se shodují všichni ti, kteří na sobě „sugar free” pokus učinili. Stejně tak děti, které na něj nejsou navyklé, si užijí chuť klasického jídla, a nečekají až se za odměnu, že jídlo snědly, dostaví konečně to, po čem opravdu touží – koncentrovaný cukr v podobě sladké tečky. Ale pozor, sladká chuť k životu a k dětem obzvlášť samozřejmě patří a způsobů, jak ji uspokojovat, je velké množství.

    A vaše děti se bez sladkostí obejdou?

    Bonbony u nás nikdy neměly zelenou. Opravdu pečlivě jsem příjem sladkostí začala sledovat a omezovat, až když jsem sama musela rafinovaný cukr ze svého jídelníčku vyloučit. V současnosti u nás doma najdete jen bonbonové „rekvizity”, které děti průběžně shromažďují pro účely natáčení.

    Když si každý den dáte přirozeně sladký a nedoslazovaný dezert, nebudete vy ani vaše děti po levných cukrátkách toužit. Já jsem dnes dětem snědla poslední kousek doma vyráběného makového štrúdlu. Děti ho dělaly s tatínkem. Namlely mák z trhu, smíchaly se super sladkými domácími švestkovými povidly, kde není ani zrnko rafinovaného cukru, táta nastrouhal dýni, připravil těsto a děti zabalily závin. Vše šlo rychle a výsledek byl báječný.

    Zdá se, že si vaše děti zdravé mlsání užívají.

    Dezerty s dětmi připravujeme poměrně často, rádi se na jejich přípravě podílí, a o to více je oceňují. Nějak si zvykly, že rafinovaný cukr, koncentrovaná fruktóza a ani umělá sladidla doma nejsou, a přesto vytváříme spoustu dobrot. Mnohdy samy vymýšlejí, co bychom mohli udělat, jak to ozdobit a ozvláštnit. K snídani připravujeme neslazené kaše z vloček, jáhel, rýže a ochucujeme je sušeným ovocem, někdy uvařenou zeleninou (vypadá to možná překvapivě, ale úspěšné to je), vařeným ovocem, ořechy, semínky, skořicí a podobně. Ke svačině děti dostávají jablko, nebo jiné ovoce. Sladce chutnajících věcí mají naše děti i bez cukrátek dost. Nejnáročnější fází při přechodu na přirozenou stravu bez rafinovaného cukru bylo odbourání neslazených nápojů. Zde vznáším největší varování! Opravdu zvykejte pít děti jen vodu, neslazené čaje nebo meltu. Cesta od sirupů a džusíků zpět k vodě je dlouhá, ale také se dá zvládnout.

    Kdy bude váš film Sugar-Blog uveden v kinech nebo v televizi?

    Film by měl být v kinech v roce 2014. V rámci natáčení budeme vytvářet blog, kde budeme soustředit informace získané při našem „cukrovém” pátrání.

    Na čem aktuálně pracujete?

    Právě doděláváme webové stránky k filmu. Postupně tam budete nacházet mnoho informací k cukrovému příběhu a bude tam i prostor pro diskuzi a sdílení zkušeností osobních i institucionálních z různých koutů světa. Právě jsem se vrátila z natáčení v německém Bonnu, kde sídlí společnost HARIBO, která každoročně v polovině října pořádá akci Kaštany za medvídky – děti za nasbírané kaštany a žaludy dostávají poměrné množství známých gumových medvídků, což je vlastně jakási podpora závislosti s odpustkem. Několik záběrů z této naprosto neuvěřitelné akce můžete vidět na našich stránkách a na Vimeu pod názvem BonnBon. Těším se na další napínavé dobrodružství, včetně obtíží naší investigace mocného světa a vlády sladkého bílého prášku. Doufám, že nás lobbisté úplně nepřidusí a podaří se nám film dokončit a přežít.

  • Andrea Culková (*1977)

    režisérka, učitelka, matka tří dětí

    vystudovala PedF UK a FAMU

    natočila dokumentární filmy Stůl v síti (2004), Interní sdělení ve věci úřední (2005), Život zabité žábě (2006), Krásná Praha olympijská (2007), Muž a žena 21 (2007), Dům U sedmi lomenic – cyklus Příběhy domů (2008), Osuduplné čp. 100 – cyklus Příběhy domů (2008), Lise Forell – sem fronteiras (2010), nejnovějším projektem je film Sugar-blog

    vimeo.com/sugarblog

    Rozhovor s Andreou Culkovou připravila Štěpánka Švejdová

  • You may also like...

    Napsat komentář

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

    Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.