Jednou za pět set let přilétá do chrámu v Héliopoli v Egyptě pták o něco větší než orel, se zlatou korunkou na hlavě. Peří má žluté, nachové a blankytné; hnízdo si splétá z vonných bylin stařice, nardu a myrrhy. Je nezranitelný, živí se jen zrnky balzámu a kadidla. Když přijde jeho čas, sám sebe ve vonném hnízdě na oltáři spálí a z popela povstane nový, mladý pták.
Takto si naši předkové představovali fénixe, symbol znovuzrození zmiňovaný u Hérodota a Ovidia, ale také v bibli a u raných křesťanských autorů, kteří v něm viděli symbol Krista a jeho vzkříšení i obraz nesmrtelnosti lidské duše.
Z Egypta a Blízkého východu, kde představa o něm vznikla, pronikl až do Číny. Tam byl ztotožňován s modrou volavkou a zobrazován jako symbol ohně a jihu. Stará čeština pro něj měla roztomilé pojmenování samolet.
Obdobně povstal z popela brněnských prosincových conů Fénix a ač bájný tvor, má se čile k světu. To už však musíte posoudit sami, nejlépe osobně a na vlastní kůži.
Za Fénixe i pořádající Tunelář v. v.
Inzerce
Kino a film