Na obrázku vidíte jak se Lennon podepisuje svému vrahovi. Tato fotografie obletěla svět. Takový byl přesně John
Lennon. Mohli bychom vzpomínat jak změnil pohled na světovou pop music, o tom jak jí dal filozofii,
nebo o tom jak si v královském paláci před udělením titulu lordství spolu s The Beatles krátili čas kouřením marihuany na záchodě,
anebo o tom, jak ten titul zase v klidu vrátil. Já bych dal přednost jiné historce.
Dnes je tomu na den přesně 19 let co jsem „obalamutil“ rodiče a vysvětlil jim, že vzpomínková akce v Praze na Kampě, která se tam pravidelně na den úmrtí Johna Lennona konávala, je vlastně úplně ok a že tam tedy bez problému mohu vyrazit.
Už jsem měl na sobě v té době nezbytné „sabatky“ a hubertus a spěchal na vlak, když mě moje matka ještě naposledy před cestou alespoň trochu „zešikanovala“ a poslala mě se smetím.
Neuvěřitelné se stalo skutečností. Tam v popelárně na Lesné vedle popelnice ležel štůček evidentně letitých pohlednic s obsahem: Tomáš Garigue Masaryk- president osvoboditel. Jan Masaryk, Dr. Eduard Beneš, bylo jich asi tak dvacet.
Vzhledem k tomu, že jsem v té době tyto pány zas až tak často nevídal, jsem neváhal, pohlednice strčil do kapsy a hurá do Prahy.
Představte si kam až jsem dojel. Až na nádraží. Tam mě sebrali. Musím uznat, že v kontextu s příhodou z popelárny to celé nevypadalo na první pohled vesele. Jednoznačná pravda o tom jak jsem pohlednice nabyl vás asi pobaví podobně jako dnes mě. Nakonec jsem ani nedostal ten pověstný „gumový guláš“, ale můj estébák mi už zůstal. Říkalo se mu nadporučík Král. Chodil za mnou úplně nesmyslně do školy a tam úplně nesmyslně vedl abstraktní řeči.
Dnes po devatenácti letech jsem si koupil noviny a tam píšou, že pán z kanceláře primátora Města Brna byl taky estébák a já si říkám, pane bože už zase je to tady. V kapse mám zase nějaký fotky za který bych se přitom nemusel stydět a už zřejmě schází jenom to nádraží.
Panebože Johne Lennone, rád bych si představil, ale spíš bychom potřebovali abys udělal nějakej zázrak.
Inzerce
Kino a film