Městská policie Brno má zřejmě nové pravomoci |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
[Šuřinky si rozvracet nedáme!] Už se vám stalo, že do vašeho domu nebo bytu vtrhli strážníci a ztlumili vám kupříkladu teplotu na
sporáku nebo vypnuli pračku? Nebo vám zničili krásný obraz a rozbili drahou vázu? Ne? Zdá se vám
to nemožné? Mně se to stalo. V Brně, v roce 2006, tento pátek. Jak?
Do mého domu vtrhli pootevřenými dveřmi dva strážníci Městské policie Brno, nebo spíše dva muži, t.č. v uniformách městského strážníka, rozbili umělecké dílo, zkazili vystoupení několika umělců, kteří byli hosty mých hostů. Zní to neuvěřitelně, ale je to tak. Přečtěte si, co o tom napsali sami strážnící na svojí webové stránce: ![]() *Lidé si stěžovali na hluk z divadla* Na hlasitou reprodukovanou hudbu si dnes nad ránem stěžovali lidé, kteří bydlí v okolí jednoho z brněnských divadel nedaleko centra města. Strážníci zjistili, že tam dva muži svévolně pořádají hudební akci a ruší tak noční klid. Jeden z nich odmítal hlídce předložit doklady a strážníci jej proto chtěli předvést k ověření totožnosti na policii. Dotyčný se nakonec zklidnil a doklady hlídce ukázal. Následně si je však už nechtěl vzít zpět a zmizel v objektu divadla. Vzhledem k tomu, že oba mladíci odmítli hudební akci ukončit a věc s hlídkou jakkoli řešit, bude se jejich jednáním zabývat příslušná přestupková komise.
A teď pravda: V soukromém domě, který navíc obstupuje řádně označený soukromý pozemek se konala řádně ohlášená uzavřená akce žáků a profesorů významné a úspěšné brněnské školy. V momentu, kdy vrcholilo jedno z uměleckých děl programu večera (trance performance), vtrhli do domu dva uniformovaní muži, vnikli na pódium a toto dílo počali rozbíjet. Dotkli se tím nešetrně soukromého duševního vlastnictví a způsobili svým jednáním škodu. Jakožto občan znalý zákonů jsem je vyzval k tomu, aby okamžitě opustili soukromý pozemek a své případné zájmy řešili v souladu se zákonem, který jim pro tyto a podobné případy nabízí dostatek prostoru k řešení a existuje zákonný způsob, jak takovouto situaci bez rizika možných škod řešit. Mojí výzvy uposlechli. Po té, co jsem je vykázal z domu, věnoval jsem se dále intenzívnímu prožívání svého vlastního života a na narušitele zapoměl. Avšak byl jsem posleze kýmsi upozorněn, že před domem se shromáždilo asi 20 strážníku v pěti, do pěkné formace zaparkovaných vozidlech daňových poplatníků a netají se úmyslem opětovně do soukromých prostor vstoupit a cosi konat. Vzhledem k tomu, že hostů mých hostů bylo v domě toho času opravdu mnoho a mnozí byli již veselí, nabyl jsem přesvědčení, že vysokorozpočtová represívní složka města si zaslouží ještě jednu právní radu, vyšel jsem na ulici, když jsem byl před tím zběžně upravil svůj zevnějšek tak, aby nemohlo být mýlky o tom, že jsem dospělý člověk, ředitel významné obchodní společnosti a řádný občan. Velice slušně a zdvořile (nechtěl jsem je vyplašit, znáte je...) jsem jim opětovně připoměl, že skutečně žádný zákon České republiky neumožňuje, aby vstupovali do soukromých domů či bytů a tam konali dle svého uvážení. Zřetelně jsem uvedl, že jsem pouze občan a že se jen snažím dobrou radou zabránit jakémukoliv pochybení a omylu. Jeden z uniformovaných mužů se mne otázal, zda jsem majitel. Odpověděl jsem že nikoliv. Strážník mne na to vyzval, abych mu předložil své doklady. Já jsem se otázal proč, neboť (a to je zaznamenáno a dosvědčeno) nenastaly žádné z okolností, kdy je strážník oprávněn osobní doklady požadovat. 4 vteřiny po té jsem byl sražen k zemi a byl jsem vláčen a naražen na kapotu stojícího vozidla daňových poplatníků. Stále klidně a zdvořile jsem chybujícímu strážníkovi i jeho přihlížejícím kolegům vysvětloval, že jsem bezúhoný občan a že jsem jen dobře míněnou a opravdu bezelstnou radou chtěl přispět k mírovému a především zákonnému řešení neshody mezi osobním názorem strážníků a názory jiných osob a subjektů. V tu chvíli zaujal policisty jakýsi neupravený evidentně nezaměstnaný občan zřejmě náhodou jdoucí
kolem, který začal se strážníky o čemsi vyjednávat, ačkoliv neměl s návštěvníky v domě vůbec nic
společného. V tu chvíli ztratili strážníci zájem o moji osobu a já zjistil, že ležím na té kapotě aniž by si
mne kdokoliv všímal. Měl jsem tedy konečně poprvé od výzvy příležitost své doklady předložit, tak jsem
tak učinil, neboť již velmi dobře vím, že v naší zemi je vždy lepší přistoupit na nezákonnou výzvu, než mít
potom třeba doživotně zmzačená kloubní lůžka a dlohodobé duševní trauma. Jeden strážník tedy převzal
moje doklady a já se odešel upravit po polovičatém a neprofesionálním zásahu strážníka zpět do budovy. Zde jsem však
dostal strach z dalšího případného chybného jednání strážníků a dostal jsem také strach ze strážníků Městské policie Brno.
Proto jsem se schoval a nedutal jsem. Jak jsem měl později možnost sledovat na videozáznamu
(dům a prostranství před ním je pokryto kamerami), pět vozidel ještě delší dobu stálo před parkovištěm
(do domu ani na pozemky již následně nevstupovali), osazenstvo vozidel dlouze diskutovalo s
oním náhodným mužem co mi vlastně bezděky zachránil
klid té noci a snad i zdraví. Potom postupně odjeli. Takže pane řediteli Městské policie Brno, můžete nám, daňovým poplatníkům a brňákům
znovu a srozumitelně vysvětlit, co to tam vaši muži za naše nemalé peníze několik hodin předváděli?
Skutečně nás to zajímá.
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||




