Ostatky v Brně-Jehnicích

Počátky masopustu a masopustních obchůzek je třeba hledat v předkřesťanském kultu zimního slunovratu. Váha soudobého masopustu se ale přenesla na příchod nového vegetačního období, jarního novoročí. V lednu a v únoru se dokončovaly práce hospodářského roku. Domlacelo se obilí cepy, zpracovávala konopná a lněná příze. V životě lidí byl čas svateb, zabijaček, tancovaček, řady obchůzek s prvky koledy, hrály se divadelní scénky s masopustní tematikou. Zároveň se konaly přípravy k nadcházejícímu hospodářskému období, které začínalo jarními pracemi na polích.

Doba konání masopustu se určuje zpětným odečítáním podle lunárního roku. Neděle po prvním úplňku následujícím po 21. březnu je nedělí velikonoční a 46 dní před ní je masopustní úterý. To zosobňuje konec masopustního období započatého na Tři krále (6. ledna).

V masopustní úterý před Popeleční středou by měl vyvrcholit masopust, o půlnoci se pochovávala "basa" a začínaly týdny předvelikonočního odříkání po období plném bujarého veselí. Ale s rozdělením pracovní doby ve 20. století se masopustní obchůzky přesunuly na nejbližší předcházející sobotu a neděli.

Tradice masopustních obyčejů s výraznými blahonosnými, plodnostními a ochrannými motivy ztrácejí změnou životního stylu své místo v životě lidí. (Čepice masek dříve zdobily nalepené soudobé pohlednice. Dnes je nahradily fotografie nahotin. Význam plodnostní...) Celá řada zvyků zůstává dnes již jen na stránkách kronik. Masopust v podobě, kterou zažili naši předkové, se uchovává zlomkovitě a jen v určitých lokalitách.