Skandál církevních restitucí

Vládní trojkoalice rozhodla o církevních restitucích. Není žádným tajemstvím, že jde hlavně o majetek církve římskokatolické (katolické). Předán má být majetek ve výši 75 miliard korun, ostatní ve formě finanční náhrady, po započtení úroků mezi 78 až 96 miliardami, celkem více jak 150 miliard.

Samotný akt stejně jako způsob jeho projednání považujeme za skandální! Vláda není ani schopna konkrétně určit, o jaký majetek se jedná. Právní spornost nároku římskokatolické církve se již stala předmětem řady žalob. Jako první je to žaloba bývalé disidentky, signatářky Charty 77, Lenky Procházkové.

Podporujeme tuto a všechny další podobné žaloby. Doufáme, že přispějí k vyjasnění právní stránky věci.

Avšak chceme se vyjádřit k dosud opomíjené stránce církevních restitucí, a to stránce morální ve vztahu k římskokatolické církvi.

Tato církev zde po staletí uplatňovala totalitní moc a ve spolupráci s mocí feudální si vynucovala absolutní poslušnost poddaných, a to pod nejkrutějšími tresty. Tato církev byla dlouhou dobu naprostým odpůrcem demokracie a lidských práv a její vlastní hierarchické mocenské uspořádání vyjadřuje tento odpor ke svobodě a občanské rovnosti až do současnosti.

Nelze přehlédnout, že k akumulaci nesmírného bohatství přispěla v rozhodující míře právě bezohledně uplatňovaná absolutní moc. Nemalá část církevního majetku vznikla v důsledku konfiskací majetku jinověrců po porážce českého stavovského povstání a v důsledku následných inkvizičních procesů s těmi, kteří nestačili či vůbec neměli možnost zemi opustit.

Vzhledem ke všem zločinům, jichž se římskokatolická církev vůči lidem této země dopustila, je ona dlužníkem občanů! I když ztracené životy a prožitá utrpení není možné přepočítávat na peníze a majetek.

Vyslovujeme silné podezření, že vládní koalice se v restitucích církevního majetku snaží obnovit ideologickou dominanci římskokatolické církve. Tato dominance má sloužit jako modernější verze historického sňatku trůnu a oltáře, tj. jako ospravedlnění vlády kapitalistické "společenské elity" nad většinou společnosti.

Jak samotná církevní hierarchie, tak její ideové působení je v rozporu se základními hodnotami demokracie a jsou proto s ní neslučitelné.

Vláda a vládní koalice, s naprostou menšinovou podporou veřejnosti, nemají právo samostatně rozhodovat o tak závažné otázce.

Toto právo mají jen přímo občané samotní v celostátním referendu!

Jakákoliv jiná forma rozhodnutí je a bude nelegitimní a není možné ji považovat za morálně závaznou pro občany této země. Občanům proto zůstává právo ji v celostátním referendu přehodnotit při nejbližší možné příležitosti. Tato příležitost jistě nastane v okamžiku, kdy si občané vybojují skutečnou svobodu a skutečnou demokracii, po níž volali v listopadu 1989.

Milan Valach