„
Je nutno stále být opojen. V tom je vše - o to jediné jde. Je potřebí neustále se opájet, abyste nepociťovali, jak hrůzné břímě času láme vám bedra a sráží vás k zemi.
Ale čím? Vínem, poezií nebo ctností - čím vám libo. Opojujte se však!
A probudíte-li se někdy na stupních paláce, v zelené trávě škarpy, v pochmurné klauzuře domova a vaše opojení opadne či prchne, - tažte se větru, vlny, hvězdy, ptáka, hodin - všeho, co prchá, všeho, co lká, všeho, co krouží vesmírem, všeho, co zpívá, všeho, co mluví, - otažte se, kolik je hodin; a vítr, vlna, hvězda, pták i hodiny vám odpovědí: ‚Je hodina opojení. Nechcete-li být otroky-martyry času, zpíjejte se, bez ustání se zpíjejte! Vínem, poezií, ctností - čím vám jen libo.'"
Charles Baudelaire, Petits poemes en prose, 1862