Zle, matičko, zle, Schwarzenberci zde!

Šílené dvacáté století zasáhlo i do osudů nejkonzervativnější části společnosti, do osudů české šlechty. Dokument je rodinnou ságou Karla Jana Schwarzenberga, který míval v občanském průkazu napsáno lesník a hostinský, ale v životě byl vším možným. Předkládá Schwarzenberské dějiny lidského myšlení o předcích, domově, exilu a návratech. A podle režiséra také význam mumlání v několika světových jazycích.

„Natáčeli jsme zpočátku velmi dramaticky, protože, jak známo, Karel Schwarzenberg byl ministrem zahraničí, a to je práce, kdy člověk tráví nejvíc času ve vzduchu, hlavně v časech našeho evropského předsednictví,“ vzpomíná na začátky natáčení Břetislav Rychlík. „Domlouvali jsme se flexibilně po hodinách, třeba dopoledne jsem dostal zprávu, že večer se bude uvádět do světa kniha Karla Hvížďaly Knížecí život. Musel jsem dát dohromady štáb a večer jsme v Praze natáčeli. Pak padla vláda a měli jsme více času. V každém případě se natáčelo takřka dva roky. Za to patří obrovský dík Marcele Dvořákové ze Schwarzenbergské kanceláře v Praze. Pouze pět dnů v Rakousku bylo poněkud soustředěných, díky velké pomoci osobní tajemnici Gerdě Neudeck a díky jménu, které Karel Schwarzenberg v Rakousku má.“

Délka natáčení souvisí i s tím, že režisér začal dokument původně točit do „osmičkového“ cyklu České televize. „Mělo to být o roli osmiček ve 20. století na pozadí osudu Schwarzenbergů,“ říká Břetislav Rychlík. „Natáčel jsem asi do září, pak se to nějak zvrtlo...osmičkový rok už končil a já jsem musel hledat cesty, jak natočit dobrý film bez osmiček. Karel Schwarzenberg, díky našemu přátelství, reagoval na tyto zvraty stejně noblesně, jako na zvraty ve svém pestrém životě.“

Ve filmu není nouze o osobní, mnohdy spontánní výpovědi Karla Schwarzenbega. „Ty do žádného záměru žádný režisér nevtělí,“ zamýšlí se Břetislav Rychlík a dodává: „Já mám otevřenost během natáčení jako hlavní způsob práce a do jisté míry i znak svých filmů. Znám režiséry, kteří vytvoří takové dusno, že jim lidi před kamerou zvrací trémou. S Karlem Schwarzenbergem se můžete bavit o čemkoliv, je to vzdělaný, moudrý a múzický člověk. A jistá témata ve svém životě má bolestně odžité, byť to navenek nedává znát. Proto jsem rád za společnou vzájemnou důvěru, díky které jsme dostali do filmu i jakousi křehkou hranici v těch osobních výpovědích.“

Námět, scénář, režie: Břetislav Rychlík

Kamera: Adam Oľha, Jiří Zykmund, Petr Koblovský, Richard Krivda

Střih: Anna Ryndová

Zvuk: Michael Míček, Vladimír Chrastil (+ zvukový mix), Lukáš Martina

Vyrobilo: Centrum publicistiky a dokumentu, Televizní studio Brno ČT, ve společnosti Plum production

Dramaturg: Kamila Zlatušková (ČT)

Produkce: Petr Pinkas (ČT), Monika Rychlíková, Jiří Vanýsek (Plum Production)

Šéfdramaturg: Pavel Galík

Šéfproducent: Pavel Plešák

Kresby: Pavel Reisenauer

Stopáž: 57 min.

TV premiéra: 11. března 2010, ČT2, 20.00

TV repríza: 15. března 2010, ČT1, 01.45

Hana Orošová