Přesněji řečeno tři vybrané baladické květy ze známé sbírky jednoho z hlavních představitelů českého romantismu a to balada Vodník, kde hlavní roli ženicha, muže v zeleném, stvárnil Lubomír Stárek společně s nešťastnou nevěstou Petrou Beokovou a její truchlící matkou Janou Panskou, balada Poklad ve které matka, zahraná Sylvou Vespalcovou, v době čtení pašijí místo sklánění hlavy před bohem po lese běhala, kde zdánlivý poklad našla a jemuž přednost dala než svému dítěti a nakonec květ třetí - balada Svatební košile, kde napětí vrcholí, když dívka milá Hana Sovová svého umrlého milého snoubence Jana Kubu, který do války byl nucen se vydat, jedné noci konečně se dočká a zaslepena láskou, téměř do hrobu ho následuje.

Tomu všemu sekundují sbory vesničanů, rybářů či umrlců - v jejich řadách stáli také Miroslav Černý, Ondřej Klíč, Jiří Skovajsa, David Smečka, Petr Panzenberger i speciální host představení: Kamil Malík v roli Umrlce a Polednice. Dramatickou atmosféru dodává hudba složená Davidem Smečkou, který svou elektrickou kytaru i v tomto představení využil a jemuž pomáhalo velké množství dalších muzikantů, jmenovitě Jan Glembek na cimbál paní profesorky Heleny Červenkové hrající, vlastní housličky u krku držíci Jiří Jagoš, Vít Harry Karlas a Eliška Blabolilová, plátky soprán a alt saxofonu rozechvívající Jan Kyncl, do trumpet troubící Vít Otáhal, Viktor Martinkovič a Martin Machala, do tuby dující Radek Jíša, na basu basující Ondra Klíč a Pavel Císařík a Lubomír Sůva tlukoucí do kotlů, tympánů (zapůjčených panem Zdeňkem Hatinou) a metalofonu, i na violoncello hrající Pavel Kučera.

To celé v dekoracích Františka Bočka, Lenky Kosohorské, Maria Kallia, Pavla Šrámka a Jana Štěpánka v kostýmech Gabriely Budíkové, v dramaturgii Pavla Jurdy, ve světlech Ondry Coufala pod zvukovým dohledem Lukáše Votavy, celé řízeno režisérem Martinem Františákem, kterému patří uznání, že to celé divadlo ukočíroval do zdárného konce.