Člověk Petr Ferebauer
Petra Ferebauera jsem poznal na Vanoce 1993. Hledal jsem trochu tepla a pohostinosti v ulicich vecerniho predvanocniho Brna. Memphis byl to spravne misto. Utulno, zivo, originalni vystava. Ty obrazky jsem si musel prohlednout zblizka, i pres stoly navstevniku. Byl to pohadkovy svet, vytvoreny z nejosklivejsich predmetu. Zvlastni puvab dodaval obrazum ostrazity vyber predmetu a materialu. Nic nesmelo byt prilis nove a prilis pekne! Z urcite vzdalenosti pusobily obrazy jakoby byzantskou nebo stredovekou tajemnosti, nejen duchovni, ale i materialni. Po pristoupeni blize jsem s nechuti objevil odpornou kolorovanou fotografii, draty a paruzek. A dale samorost, kus busty, zarovecku, detinskou kresbu a nejake – tezko pochopitelne – symboly.
Chtel jsem vedet, kdo je autorem obrazu a barmanka me poslala do I.patra, kde Petr – zvany Ferda, zdobil vanocni stromek. Prave pripevnoval kousek hlinikove dratene hvezdy na spicku borovice a zavesoval na vetev ulomek pekneho keramickeho psa. Byl to protest proti spolecnosti, proti konvencim, proti mechanickym oslavam a mechanickym citum, byla to touha odlisit se? Projev negativismu nebo humoru? Mozna ode vseho trochu. Kdyz jsem Ferdu poznal, pripadaly mi v jeho pritomnosti tyto uvahy nepatricne, natolik byl prirozeny.
Jeho obrazy mi pripadaly tak originalni, nebot nepatrily do zadne akadamicke skoly, ani zadnou nenapodobovaly, nepatrily k dilum sikovnych amateru, hledajicich misto na trhu, ani k naivnim napodobitelum. Pozdeji jsem si uvedomil urcite souvislosti s asemblazemi dadaistu a provokativne civilistni tvorbu z 60. let. Ferda vsak zadne vlivy nepripousti a zni to celkem presvedcive, proste proto, ze zadne nezna. Je jedinecny se svoji spontannosti, se kterou se zmocnuje materialu, ktere potom nechava srustat, prolnout, slepuje je nebo je pribiji mocnymi rezavymi hrebiky. S toutez spontannosti zije svuj zivot. Nemuze byt kopistou, protoze jeho zivot a tvorba je v dokonale jednote.
Jeho obleceni, obsah kapes a tasky jsou jen mobilnimi predmety, ktere se pohybuji kolem Ferdy a vytvari nepolapitelny, ale stale pritomny obraz. Neustale pribyvani a ubyvani techto predmetu (stejne jako na obrazech) se ridi vznesenymi prirodnimi zakony.
Originalni je take Ferduv vyber predmetu a materialu. Bezprostredne a neomylne vnima jen svet, ktery je presne cizi sladke spotrebni civilizaci. Pritom ho svym sberacstvim neuvedomele paroduje. Ferduv svet nesmi byt ani prilis esteticky, nalezena starozitnost vstoupi do Ferdova sveta pouze ocistena ohnem, smirglem a klestemi. Jeho antique – shops jsou stare pudy a kontejnery s predmety odvrzenymi a ponizenymi. Predmety a materialy znovu ozivaji a vystavenim dochazi k jejich Nanebevzeti. Ferdovy malirske zasahy jsou z rodu primitivni a detske malby. Toto neochvejne antiestetstvi si zaroven spojuji se svoji predstavou brnenskeho “statlatstvi”, ktere muze mit stejne duchovni pozadi s ruznymi pop-arty a undergroundy na celem svete, ale ve sve “estetice” zustava jedinecne.
V roce 1994 mel Ferda vystavu v Malostranskem divadelnim klubu Rubin. Z divadelniho baru vytvoril svymi obrazy a objekty pohadkovou tropickou jeskyni. V chabem barovem svetle nebylo mozno shlednout vetsinu detailu, ale prave ono tuseni nevideneho bylo temer mystickym zazitkem.
Myslim si, ze dalsi vyvoj Ferdovy tvorby muze dostat zvlastni dimenzi ve vytvarnem konfliktu s jinym svetem, napriklad v kontrastu s reprezentativni adjustaci nebo v dramaticke komunikaci s prostorem.
By the courtesy of Petr Štěpán
