10. festival LA PELÍCULA spouští předprodej. Představí ceněné novinky, filmy z Latinské Ameriky i perličky s Banderasem

  • Provokativní a aktuální témata, naturalistické pohledy na současnou společnost i odhalování historie, bláznivé komedie, dramata, autorské snímky, ale i hudební film či dokumentární road movie. Festival La Película již podesáté ukáže rozmanitost španělsky mluvené kinematografie v celé její šíři. „Pro letošní ročník festivalu jsme vybrali ty nejzajímavější snímky různého žánrového zaměření, které ve Španělsku vznikly za poslední dva roky. Mnohé z nich si odnesly ocenění nejen od domácí kritiky, ale také ze světových filmových festivalů. Najdeme mezi nimi několik výrazných autorských filmů i originální filmařské přístupy,“ říká dramaturg festivalu David Čeněk.

    Program nabízí vedle aktuálních španělských filmů sekci zaměřenou na Latinskou Ameriku, která představí výrazné snímky chilské, kubánské, argentinské či venezuelské provenience. Dále láká na cyklus věnovaný letošnímu držiteli čestného ocenění Goya Antoniu Banderasovi. Diváci se mohou těšit na filmové perličky, které představí známého španělského umělce v době jeho hereckých začátků či snímek, kde se sám posadil na režisérské křeslo.

    Pražské kino Světozor otevře své sály filmovým nadšencům od 17. do 22. února, od 19. do 22. února proběhne přehlídka v brněnském kině Scala. Od 23. do 25. února si vybrané filmy budou moci vychutnat diváci ostravského Minikina a na závěr, od 26. do 28. února, bude španělština znít v Bio Central v Hradci Králové. Vstupenky je možné rezervovat v předprodeji na internetových stránkách nebo v pokladnách jednotlivých kin za cenu od 80 do 110 Kč. Festival pořádají Velvyslanectví Španělska v Praze, Institut Cervantes a kino Světozor.

    Slavnostní zahájení desátého ročníku bude v úterý 17. února patřit ceněnému filmu Arktida režiséra Gabriela Velázqueze. Tento pozoruhodný snímek předkládá portrét mladých lidí ztracených ve světě zasaženém ekonomickou recesí. Arktida získala zvláštní ocenění na festivalu v Berlíně v sekci Generation a zároveň je příkladem soudobého španělského autorského filmu. Tím je i psychologický snímek Stockholm režiséra Rodriga Sorogoyena. Příběh ze zdánlivě každodenního života svým zpracováním i tématem provokuje a nutí diváka přemýšlet spolu s postavami o nich samotných, o jejich motivacích, způsobu uvažování a záměrech.

    La Película pravidelně nabízí divácky úspěšné i odbornou kritikou ceněné filmy. Celkem deset nominací na výroční španělské filmové ceny Goya si odnesl film 10.000 km. Taková je vzdálenost dvou hlavních hrdinů, kteří se za pomoci moderních technologií snaží udržet vztah. Jednu z hlavních rolí ztvárnila Natalia Tena, českému publiku dobře známá ze sérií Hra o trůny či Harry Potter. Vzdálenosti geografické i kulturní musí překonávat také hrdinové dramatu Černé diamanty, jež divákům ukáže odvrácenou stranu světa fotbalu. Snímek vypráví příběh dvou mladých fotbalistů z Mali, kteří se na základě slibů evropského agenta nechají vylákat do Madridu, kde na ně čeká krutý střet s evropskou realitou.

    Zákulisí politických vyjednávání s teroristy poodhalí film Vyjednávač. Děj vychází ze skutečných událostí, k nimž došlo v letech 2005-2006, kdy předseda baskické socialistické strany PSE přistoupil na dialog s organizací ETA. Reálný základ má také válečné drama Budapešťský anděl o jedné z výjimečných postav nedávné španělské historie. Španělský velvyslanec v Budapešti Ángel Sanz Briz během 2. světové války zachránil více než 5 000 Židů před odsunem do vyhlazovacích táborů.

    Na spanilou jízdu na traktoru napříč Španělskem pozve dokumentární road movie s názvem Blesk. Jejím hlavním protagonistou je reálná postava marockého emigranta, který do Španělska přijel bez ničeho a domů se vrací pouze s traktorem. Na téma emigrace, tentokrát ovšem z pohledu Španělů odcházejících za prací do zahraničí, se ve svém dokumentu V podivné zemi zaměřila také významná režisérka Icíar Bollaínová.

    Divadelní představení ve stylu některých prací Larse von Triera pak připomíná snímek Hlupáci a pitomci Roberta Castóna. „Jsem přesvědčený, že hranice mezi filmem a divadlem jsou velmi nezřetelné, protože první filmy nebyly nic jiného než natočená divadelní produkce. Existuje řada společných znaků pro film a divadlo a mnoho filmů se věnuje zobrazení divadelního světa,“ vysvětlil režisér Castón.

    José Antonio Domínguez Bandera neboli Antonio Banderas patří k nejznámějším španělským hercům a v letošním roce jej španělská filmová akademie odměnila čestnou cenou Goya. Nyní bude hlavním hrdinou jedné z festivalových sekcí. Dramaturgie při její přípravě zabrousila do minulosti, aby tuzemskému publiku slavného herce představila v době jeho začátků. Těšit se můžeme například na muzikálovou komedii z doby frankismu Faraonův dvůr, u nás téměř neznámý snímek Kdyby ti řekli, že jsem padl či Slast ze zabíjení, kde se Banderas představí v netypické roli krutého zabijáka vraždícího pro radost. Chybět nebude ani jeden z jeho novějších filmů Kůže, kterou nosím, u kterého se po letech sešel se svým oblíbeným režisérem, jenž stál i u zrodu jeho kariéry – Pedrem Almodóvarem. Cyklus uzavírá bláznivá komedie Letní déšť, kterou Banderas sám režíroval.

    Festival letos láká i do zemí Latinské Ameriky. Diváky i odbornou kritiku po celém světě si podmanil argentinský snímek Divoké historky, koprodukovaný bratry Almodóvarovými. Chytrá černá komedie se zařadila na seznam nejnavštěvovanějších filmů v Argentině, získala nominaci na Oscara za nejlepší zahraniční film a nádavkem si odnesla deset argentinských filmových výročních cen Condor. Dalším dílkem mozaiky je příběh ze současné Kuby Kde je Esther? Ten přináší příběh o stárnoucím vdovci, jenž po smrti své manželky zjistí, že jeho žena zřejmě vedla dvojí život – během dne byla obyčejnou ženou v domácnosti a v noci se měnila v impozantní zpěvačku bolera.

    Psí maso patří k úspěšným a oceňovaným filmům chilské kinematografie, která na sebe poutá pozornost již řadu let. Příběh filmu je metaforou o osudu člověka, který byl v minulosti (zde konkrétně během chilské diktatury) zatažen do struktur, kde se podílel na represích. Venezuelskou kinematografii bude reprezentovat film Příšerný vlasy, jenž na sebe upoutal mimo jiné na festivalu v San Sebastiánu.

    Lucie Čunderliková

  • Napsat komentář

    Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

    Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.