Lfš: Bezstarostní jezdci, zuřící fotbalisté

Kniha Petera Biskinda Bezstarostní jezdci, zuřící býci patří k tomu nejzásadnějšímu z filmové historie, co kdy bylo napsáno a u nás dosud pohříchu nevydáno. Ano, dosud. Dnes, chvilku před druhou, byla v Redutě konečně pokřtěna česká verze této knihy, vyprávějící o éře takzvaného Nového Hollywoodu. Pro méně zasvěcené: To byla doba – především během sedmdesátých let –, v níž se na výsluní dostali a své často nejlepší filmy točili tvůrci jako Martin Scorsese, Francis Ford Coppola, Hal Ashby, Steven Spielberg, George Lucas atd., atd. Spoluautory překladu jsou Iva Hejlíčková a Michael Málek, jimž dala tato práce skutečně zabrat (až přečtete, určitě pochopíte proč), leč zhostili se jí s nezlomnou vervou a puntičkářskou pečlivostí. Jak s hrdostí podotkl Málek: „Pakliže tam někdo najde chybu, je fakt dobrej.“

U nás nikdy neuvedený, částečně animovaný, leč z většiny hraný muzikál Píseň Jihu je rozhodně tím nejkontroverznějším, co kdy přišlo na svět pod hlavičkou Walta Disneyho. A to prosím ještě za jeho života, konkrétně v roce 1946. Filmaři, do značné míry vycházející z lidových příběhů, posbíraných a vydaných na sklonku 19. století Joelem Chandlerem Harrisem, nejspíš nebyli „opravdoví“ rasisté a mnohé mysleli dobře, leč pod tíhou prosté nevědomosti dali dohromady snímek, kterému se především všudypřítomnou stereotypizací dobového Jihu (marně mluvčí studia upozorňoval, že se má film odehrávat až PO občanské válce a černoši v něm nejsou otroci, nýbrž „zaměstnanci“) podařilo rozvibrovat vnímání a nelibosti stále sílícího hnutí za rovnoprávnost afroameričanů, takže byl snímek… nikoli zakázán, ale řekněme uvržen v nemilost. Letos je tomu už sedmatřicet let od doby, kdy byl v Americe naposledy oficiálně promítán na plátně. Odpolední přednáška profesora Thomase Ingeho tedy během hodiny a půl přehledně vysvětlila, kde udělali soudruzi z USA chybu.

Večer pak přišel čas jít na fotbal – to když byl odpromítán a velmi pozitivně přijat dokument Pavla Abraháma Dva nula (2012), zabývající se nikoli kulatým nesmyslem, ale fanoušky Sparty a Slavie v čase tradičního derby. To, co se v hledišti dělo, by možná mohl adekvátně popsat snad jen punkově naladěný Bohumil Hrabal, pročež se o to zde nepokoušejme a doporučme jen počkat si na oficiální kinopremiéru, načasovanou péčí AČFK na 25. října.

Při sportovním tématu zůstaňme, ovšem vraťme se strojem času o pár hodin zpět ke skutečnému vrcholu dne. Zážitek, oscilující někde mezi Michaelem Bayem a Davidem Lynchem, totiž nabídlo tradiční fotbalové utkání, jehož začátek byl odpískán chvíli po půl šesté v sousedství Hvězdy. Nejprve se utkali domácí (tj. organizátoři) s hosty, kteří nakonec drze vyhráli 5:2. V jeho průběhu se opět málem zapsal do dějin šéfdramaturg LFŠ dvojnásobný mistr republiky ve Slam “poetry a muž, který umí říct třikrát rychle za sebou „Vimukthi Jayasundara” Jan Jílek, jenž loni úspěšně fauloval Ivana Trojana a letos pro velký úspěch situaci zopakoval, málem zmrzačiv Ondru Vetchého.

Skutečné inferno ovšem začalo až poté, co proti vítězům předchozího utkání nastoupil na hřiště tým složený z půvabných členek organizační skvadry. V početní přesile a za nechutné podpory dozajista podplaceného rozhodčího („Gól neplatí! Nepovolená střela na bránu!“) se jim občas podařilo proniknout i před bránu, pečlivě střeženou Grigorijem Dobryginem („Kdo je ten gólman?“ – „Držitel Stříbrnýho medvěda z Berlína.“) a nakonec se pod vlivem dopingu v podobě Radanou Korenou roznášené slivovice dočutat až k penaltovému rozstřelu. A pak jej vyhrát 3:1. Pokud jste slyšeli nějaký vžumivý zvuk, tak to se právě Pierre de Coubertin obrátil v hrobě.

A co dál?

PÁTEČNÍ ODPOLEDNE

Dnešek hodlá být do značné míry dnem včerejšího nevítěze fotbalového utkání (a taky docela dobrého herce) Ondřeje Vetchého. Ráno už uvedl Konfidenta (2012) a teď se jistě už těší na svou masterclass, která přijde na řadu v 15:30 v Redutě 2. V pět se pak ještě (opět ve Hvězdě) zařadí do delegace k novince 7 dní hříchu (2012).

Za nepřítomnou Agnieszku Hollandovou probere v 11:30 v Espace Dorleans české motivy v její rané tvorbě Petr Vlček. Pokud se na tomtéž místě zdržíte o dvě hodiny déle, budete si moci vyslechnout besedu na téma aktuálního stavu ruské kinematografie a kultury, jíž se zúčastní Vasilij Barchatov, Viktorie Gromik, Ivan Gudkov a Ondřej Mrázek.

To stále ještě přítomný István Szabó uspořádá zlatý hřeb svého hradišťského programu – totiž masterclass – o půl šesté v Espace Dorleans. A mezitím se k nám nenápadně přidá jeho krajan Marcell Jankovics, aby ve 20:30 odhalil Redutě 1 svůj mistrovský kousek Tragédie člověka (2011). Budete-li mít podezření, že se na něj nedostanete, můžete ve stejnou dobu přijít do Hvězdy zatleskat Abbásovi Kiarostamímu, který před uvedením Like Someone in Love (2012) převezme svou Výroční cenu AČFK.

SOBOTA

Budete-li chtít naslouchat, příležitost vám poskytnou Mircea Dan Duta, který v 11:30 uspořádá v Redutě 2 přednášku na téma současného maďarského filmu, pak Stanislav Polčák, Marek Dobeš, Jakub Michálek a Petr Vaněk, kteří si ve tři zadebatují v Espace Dorleans na téma nelegálního sdílení filmů – a nebo Abbás Kiarostamí, jehož masterclass proběhne o půl šesté v Espace Dorleans.

Zachce-li se vám jen obrázků, je možno bez problémů doporučit třeba novinku Agnieszky Hollandové V temnotě (2011), která se rozsvítí v Espace Dorleans půl hodiny před polednem, historické drama Na miskách vah (2001), legendárně novovlnní Sedmikrásky (1966) či třeba vlajkový film letošní sekce o rozvěšování bulíků, F jako falzifikát (1973), jenž přistane ve Sportovní hale v šest.

Večer pak už zmíněný Szabó převezme v rámci slavnostního zakončení (19:00, Hvězda) svého ptáka klubáka a o půl hodiny později uvede svůj ještě vlažný kousek Za zavřenými dveřmi (2012). Kdo nebude ve slavnostní náladě, může při osmé zaskočit do Divadelního stanu na Večer Slam poetry – doporučujeme především nezasvěceným, něco takového jste skutečně ještě neslyšeli. V Míru se pak úderem půl desáté rozezní Václav Havelka III a Lenka Dusilová. Nepočítáme-li ovšem všemožná vystoupení, skončí letošní LFŠ tak, jako pro mnohé neoficiálně začala – Lawrencem z Arábie (1962), jehož majestátních 216 se začne rozprostírat Hvězdou hodinu před půlnocí a skončí hluboko, hluboko v noci.

Pro 38. LFŠ, Ondřej Vosmík

38. Letní filmová škola Uherské Hradiště / www.lfs.cz
Asociace českých filmových klubů / www.acfk.cz

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.